dauma

Jsem už třetí týden na Slovácku. Prvních 14 dnů jsme s Jonáškem bojovali s jeho nemocí. Ve středu dobral antibiotika a už hraje zase fotbal. S panem doktorem jsme se rozloučili, nevím, jestli se nám nebude stýskat. V jeho ordinaci za mostem přes řeku Moravu v UH byla Jonáškovi věnována velká péče. Tímto panu doktorovi veřejně děkuji, i když vím, že on určitě blogy nečte. Nešli jsme z ordinace přímo domů, procházeli jsme se kolem Moravy a já asi po xté obdivovala krásné prvorepublikové vily. Z jedné vily vyšla ze zahrady nějaká paní, celá v černém, a nesla větší krabici. Plakala. Napadlo mě, jestli to není maminka mé kamarádky ze základní školy. A byla. Poznala mě. V krabici nesla kočičku k veterináři......asi víte kvůli čemu. A před dvěma měsíci jí zemřel manžel. Kočičku jsem pohladila, vzala jsem krabici a spolu jsme šli ( i s J. ) do ordinace. Pan doktor paní poslal domů ( bydlí nedaleko ) a já čekala. Krabici s kočičkou jsem jí donesla. Pozvala mě na zahrádku a ukázala mi, kde kočič

Poslední týden v dubnu jsme s manželem měli UŽ 37. výročí svatby. Manžel mně koupil gerbery - byla z nich moje svatební kytice. Ale takové barevné jsem neměla, nebyly k sehnání, nedaly se koupit ani v Praze. Měla jsem krémové, květinářství i tyto někde objednalo a už byly trochu ovadlé, okvětní lístky byly unavené a vyvrácené dolů. Hra s Jonáškem - přetahování lana. Fotit a ještě se zároveň přetahovat byla pěkná fuška, nebyl vteřinu v klidu. Tady si už hraje sám s cílem rozškubat lano na cáry. Na zahradnickém trhu na Kuksu jsme nakoupiia sazenice květin a bazalky, která mně umrzla. Bohužel ten týden zradila Jonáška páteř. Byl vyhrbený, hřbet jak kočka a třásl se bolestí. Každý den jsme jezdili na injekce, pak dostal prášky na bolest a léky na uvolnění páteře. Zdálo se, že je úplně v pořádku, běhal jak zajíc. Ačkoli jsem manželovi řekla, že Jonášek má mít klid, vzal ho na výlet do Bílých Karpat. Hned druhý den byl unavený a měl bolesti. Manžel odjel domů a já jsem zabalila Jonáška do ru