dauma

Vzhledem k tomu, že se mi můj článek nevešel do 40 000 hlasů, musím pokračovat ještě v dalším článku. Druhý den jsem objevila na netu recenzi koncertu a s dovolením, vám ji sem vložím. Táák a musela jsem recenzi odstranit, protože se i po odstranění fotek a tří čtvrin článku opět nevešla do povolených znaků. Já se na to...... Prostě krátce z recenze : Vystoupení působilo jako rodinná sešlost - všichni dohromady - kapela a diváci. Recence: 90% Mějte se všichni rádi Dáša

Dnes je den jako malovaný. Od brzkého rána svítí slunce a je teplo. Jsem na Slovácku. Minulý týden si počasí s námi pohrálo - noc déšť, dopoledne hustá mlha a k večeru prosvítilo mraky slunce. Dokonce jsme i topili. Ovšem minulý týden byl přímo exkluzivně zážitkový. S manželem máme narozeniny jen dva měsíce po sobě. Naše dcery mají vždy nějaké senzační nápady a kupují nám společný dárek ( spíše dar ). Třeba víkendový pobyt v některém hlavním městě v Evropě, poukázky na masáž, lístky do divadla apod. Nejstarší dcera s rodinou nám darovali lístky na koncert do Lucerny na JOAN BAEZ. Byla jsem radostí bez sebe, skákala jsem radostí a děti se k mé radosti připojily. Ve čtvrtek 16. 10. jsme jeli do Prahy, zastavili se u mladých, Pepa za námi vyběhl mokrý ze sprchy, Marunka seděla ve vaně a nejstarší ještě nesmočil ani palec u nohy. Auto jsme nechali u metra a jeli dál metrem, protože parkování ve městech, a navíc ještě v Praze ve středu města, je zcela nemožné. Těšila jsem se jako malé dítě.

Uvědomila jsem si, že málo či spíše vůbec neinformuji o tom, co čtu. Čtu od doby, kdy jsem se naučila číst a četla jsem všechno, na co jsem přišla. Děda mě v ničem neomezoval kromě 2 knih : Mein kampf a Milence lady Chasterfieldové ( určitě to mám špatně napsané, neumím anglicky, tak se moc omlouvám). Tu první jsem nikdy nečetla a tu druhou jsem přečetla v páté třídě základní školy. Děda měl ohromnou knihovnu podél všech stěn pokoje až do stropu. Tam jsem byla ve svém živlu. Na základce byla také knihovna, ale nefungovala. Přihlásila jsem se, že bych ve škole knihy půjčovala. Půjčovní doba byla od 14-16 hodin vždy ve úterý a ve čtvrtek. Tam jsem za půjčovní dobu přečetla vždy celou knihu, pamatuji si třeba Madam Curierová - Sklodowská, četla jsem i její životopis Marie. Nejraději jsem četla knihy nejméně tříset a více stránkové. Kupodivu si půjčovat chodilo více kluků než holek. Také jsem půjčovala dvěma klukům knihy z naší domácí knihovny a oni zase z těch jejich. Vzpomínám si, že ve

o všem možném, co bych měla hodit za hlavu. Pochybnosti se mně vtírají do mozku a ne a ne odejít. Nejčastěji mě tyto " skvělé " myšlenky přepadají při vaření. Škrábu zeleninu, smažím cibulku, míchám vařečkou a přitom zrychluji pohyb ruky s vařečkou a v hlavě mně rotují otázky všeho druhu. Například : co jsem řekla, co jsem všechno měla říci, co jsem vůbec neměla zmiňovat a co jsem neřekla. Nejvíc zuřivě míchám nebo krájím v případě, když jsem vzteklá, že jsem nedotáhla něco do konce a neřekla vše, co jsem chtěla. Prostě mi to vše došlo až následně. A nadávám si nelichotivými názvy. Další neřešitelné otázky řeším při poslouchání radia, sledováním zpráv a čtením novin. Nasávám je jako houba a " v duchu řeším ". Největším problémem pro " mé rádoby řešení " je, co se stane s naší civilizací, bude-li to pokračovat tak rychlým a ještě třeba už zítra rychlejším hrůzu vzbuzujícím pokrokem?! Co budou dělat lidi, když se vše zrobotizuje ? nebudou moci nic dělat, bud

pak vám nezbývá než si jít vyzvednout zásilku na poštu. Vyzvedla jsem si lehoučkou obálku s měkkým obsahem. Rozbušilo se mi srdce, bude to to, na co jsem čekala a nemohla se dočkat. Ale musela jsem na otevření čekat až dojdu domů. Bylo mokro, měla jsem tašku a na vodítku Jonáška, který mě táhl s čumáčkem při zemi. To by nedopadlo dobře. Doma jsem se ani nevyslékla, hodila tašku na zem a Jonášek musel čekat na chodbě, až mu přijdu utřít tlapky a bříško. Opatrně jsem otevřela obálku a vyndala celofánový pytlík s něčím velmi jemným. A pak úžas a velká radost. A volala jsem jo, jo,jo, to je přesně ono Paráda. A teď vám ukážu tu náááádheru...... Asi mnohé z vás uhodly, že jsem obdržela hedvábnou ručně malovanou šálku od Vendy ( eumedidas). Vybrala jsem si ji intuitivně z ukázek šátků a šál na Vendině blogu. Objednala jsem ji a obratem byla šálka u mě Vendy, moc a moc děkuji Dáša