dauma

Vnoučeta se rozhodla, že by chtěla jet do středověkého městečka Botanicus v Ostré nad Labem. Na velkém pozemku se nenachází jen středověké městečko, ale i zahrada rozdělená do mnohých sekcí: odpočinková, bludiště, vyvýšené záhony bylinek, záhony na saláty ohraničené stříhaným buxusem ve stylu klášterních zahrad, rozsáhlé zeleninové záhony, květiny, skalky, stromy. U všech rostlin jsou cedulky s popisem o jakou rostlinu jde. Cestou jsme se zastavili ve vyhlášené cukrárně v Lestkově u Turnova. Přijeli jsme do Ostré a děti s dědou, že mají hlad. I mně už kručelo v břiše. Zašli jsme tedy do hospůdky, která je zařízená v retro stylu a výborně tam vaří. Na zahrádce už nebylo místo, tak jsme byli vevniř a úplně sami. Děti se honily mezi pevnými paravány. Rozdat mikiny, kdyby se ochladilo Bylo velké vedro, ale co kdyby, že? Nejstarší střílí z luku a šlo mu to moc dobře. Rýžování zlata. Tato paní ( velice sympatická dvojice ) střílela taky z luku a nešlo jí to. Potkávali jsme je skoro pořád v

K prázdninám patří také pouť s kolotočema , srážecími autíčky, skákacím hradem........ A si skákání zopakovala ještě dvakrát. Starší brácha taky. Srážecí autíčka jsou jejich nejoblíbenější atrakcí, nejen pro děti, ale i pro dědu M si několikrát zopakoval jízdu na poníkách, protože na skákání v řemenech je ještě malý a já bych měla strach. Děti sedí na sedátku a opásány řemeny - jako horolezci. M je moc hodný a vůbec neprotestoval a aby se u dětí počet atrakcí vyrovnal, šel znovu jezdit na koníčku. V této jízdě je důležité, že koník má velkou kytku. Proto si ho vybral. Tady jsou na konících už všichni tři. M si představoval, že je králem No, nebylo by to špatné. Na koni jsem ještě nejela a kdyby k tomu byl ještě zámek s úklidovou četou a tryskáčem, to by nemělo chybu. Dejte si písničky hóóódně nahlas a a mějte se fanfárově na pouti ve vaší mysli. A s úsměvem od ucha k uchu. Dáša

Moje švagrová mně poslala následující vtipné přednosti ženy: Nepotřebuji alkohol, abych se ztrapnila. To zvládnu i bez něj! Kdybych byla ptákem, věděla bych zcela přesně, koho poseru jako prvního! Nejsem náladová, jsem "emočně flexibilní". Nemám žádné vady! Jsou to mé speciální efekty!" Ženy musejí vypadat jako ŽENY a ne jako otapetované kosti! Odpouštět a zapomínat? To nepůjde, nejsem ani Ježíš, ani ještě nemám dostatečně rozvinutého Alzheimera. My ženy jsme andělé a pokud nám někdo odlomí křídla, letíme dál - na koštěti! Jsme totiž flexibilní! Na mém náhrobku bude nápis: "Co čumíš tak blbě? To víš, že bych raději ležela na pláži!" Ano,to jsme MY ŽENY, jsme jedinečné! Dáša

Prázdniny letos byly zase takové jako prázdniny mají být. Každý rok si říkám, že budu vařit jen rychlá jídla, sem tam se pohrabu na zahradě a jinak budu odpočívat - číst, ruční práce, výstavy, knihy.... V červenci, kromě posledních dvou dnů, byla u nás opravdu strašná vedra. Naši mladí byli s dětmi na Korsice, my s mladší dcerou a s jejím přítelem jsme byli na Slovácku. Pak byly děti na táborech, manžel s mladší dcerou v Chorvatsku a nejmladší dcera měla praxi. Já jsem hlídala dům a Jonáška a neustále vařila marmelády všeho druhu, dělala do zásoby ovocné knedlíky, vařila medy z pampelišky, tymiánu a smrkových výhonků, plela zahrady, sušila bylinky a sbírala slimáky. V srpnu přijely děti na prázdniny na faru. Bylo to moc prima. S dětmi hned ožiju a hodně se nasměju. Jezdili jsme hodně na výlety, doma si hráli s dědou s autodráhou, na dvoře kriket, fotbal, večer jsem jim četla Paní Láryfáry od Betty McDonaldové, nejdřív usnul děda . Pak po půlhodině mladší děti a poslední nejstarší vnouč

Hodně často chodíme s Jonáškem ráno na procházku do lesa nebo na louku. Po celonočním vydatným deštěm z neděle na pondělí jsem se rozhodla, že půjdeme do lesa, všude jinde je buď mokrá tráva nebo kaluže - i když Jonášek je obchází obloukem. Také ví, že do bahna nesmí, tak ho obchází. Tedy žádné obavy, že by přišel domů jako čuňátko. Ovšem rád se vyválí v parfému a parádně si ho užije neustálým převalováním. On je šťastný a navoněný, ale mně páchne jako tchoř. A toho smraďocha musím vzít po schodech do náruče . Rychle do vany umýt psím šamponem, zabalit do župánku a pak pořádně vydrbat. Naštěstí ve vaně sedí jak jelimánek. Ten den bylo šedivo a teplo a TICHO. Uvědomila jsem si, že jdu velice lehce, v duši mám ticho a neřeším žádné problémy, nepovídám si v duchu sama se sebou, co mám uvařit, co koupit, že musím někomu telefonovat a taky mě nikdo nevolá. Cítila jsem se jako v jiném světě, za sklem, kde na mě nepůsobilo nic negativního. Jonášek to asi vnímal stejně jako já, nikam neutíkal,

a tak nějak nevidím cíl. Obvzláště se švestkama. Suším je v troubě. Manžel si přál upéct táč. A nastal problém - toubu mám jen jednu ( i když já jsem velký trouba, tak dvě, ale v té mé se vaří mozek a nepeče buchta ) a plechy jen tři a na všech jsou švestky. Těsto vesele kyne, sousedka domů nejde a mně jede mozek na plné obrátky. A do toho se na mě vyrojili tři moli ze spíže! Tak toto mě může strašně vykolejit. Takové malé stvoření a ve mně vře krev a mám zabijácké sklony. Při mém plácání po molech - nejlépe tři moli jednou ranou - jsem shodila echinaceový med a ten se rozbil a zalepkal třetinu kuchnyně - mám malou kuchyň. Vytřela jsem tedy nejen kuchyň, ale i předsíň. Po chvíli jsem začala tlapkat - pantofle se mi lepily na podlahu. Nenávidím tlapkání! Pro mě je to zvuk stejně nepříjemný, při kterém mně naskakuje husí kůže a jsem hrozně podrážděná jako když někdo řeže polystyren nožem, eéu Umyla jsem podlahu znovu. Při vylévání do záchodu se mi půl kýblu vylilo na podlahu a část obsa