dauma

Právě před měsícem odletěla dcera do Španělska kvůli zdravotnímu stavu. Od doby, kdy v pěti letech vstoupila do mateřské školky, byla neustále nemocná. Záněty horních cest dýchacích, které sklouzly na záněty průdušek a dále na zápal plic. Samá antibiotika, dlouhá rekonvalescence, den nebo dva ve škole a znovu. Vysoké horečky nad 40°. Fibrilní křeče. Závěr : polyvalentní alergička a astmatička. První stupeň na ZDŠ až do sekundy na gymnáziu dělala externě. Každý měsíc jsme ji vozili na jeden den do školy, kdy byla vyzkoušená ze všech předmětů a musela si ve sborovně napsat chybějící písemky. Naučila se zodpovědnosti, samostatnosti. Pomohla jí její ctižádost. O svatém týdnu onemocněla a na maturitu jsme ji odvezli ve vysokých horečkách a pořád usínající po injekcích od alergologa. Chtěla na ni jít v řádném čase, už jí bylo jedno, jak to dopadne. Hlavně aby ji měla a mohla se hlásit na VŠ. Byly to pro ni i pro nás hororové dny. Lékaři mně říkali, že se to obvykle v pubertě zmírní, bohužel

Letos byla báječná zima: po odpolední procházce a focení s Jonášken jsem si uvařila zázvorový čaj, Jonáškovi jsem dopřála 5 psích piškotků ( to je náš rituál ), Sedla jsem si naproti krbových kamen a pod lampou jsem si četla. A že jsem toho přečetla ! Venku byla tma, u nás hořel oheň, Jonášek spinkal, ideální čas pro čtení. Jde o ženský román. Líbil se mně obsah i styl psaní. A zároveň je i k zamyšlení nad dětmi, které se vracejí jen tehdy, když ony se samy rozhodnou, že přijedou na návštěvu, někdy za několik let. A rodiče trpí jejich nepřítomností i tím, že o nich nemají zprávy. A ostatní děti se cítí opomenuty. Nebojte, konec dobrý, všechno dobrý - bude nesmělé sblížení. Víc už neprozradím.

Mladý Angličan odjel učit v 70. letech do Argentiny na internátní školu pro chlapce. Při dovolené v Uruquay náhodně objevil pláž se stovkami tučňáků, kteří zahynuli pod nánosem ropy. Jen jeden byl ještě živý....... K napsání knihy jej po mnoha letech rodina přinutila napsat knihu o životě s tučňákem. Příběh se čte jedním dechem. Je naplněn oboustrannou láskou. Tučňák je velmi společenský a studenti a pracovníci školy si jej také zamilovali. Velice milá kniha prodchnutá humorem. Jeho Excelence Juan Salvador. Těm, kteří mají rádi zvířata, tuto knihu doporučuji. dáša

* Kniha rozhovorů pro všechny. Kniha odpovědí na životní otázky, podaná srozumitelně a nechybí v ní ani humor. Kniha zamyšlení se. Přečetla jsem si knihu hned 2 x po sobě a ještě jsem pak vyhledávala znovu některé pasáže. Četla jsem ji s radostí. P.S. Několik dní mně blbnul blog. Opět se mně po uložení ztratil celý dlouhý článek s mnoha fotografiemi. Zůstala jen jedna věta a jedna fotka. Hrozně mi vadí ta ztráta času, kterou jsem článku věnovala a je fuč.

Některá z blogerek mně v komentáři vloni napsala, že na mých fotkách nikde nevidí předzahrádky. Uvědomila jsem si, že to pravda. A zrovna minulý rok jsem jich dost nafotila. Dnes vám ukážu předzahrádky ve Vlčnově, který leží JV 15 km od Uherského Hradiště. Všechny následující zahrádky jsem fotila jen v jedné ulici. Bylo šílené vedro, mně bylo úplně na omdlení, nezvládla bych už pobíhat po ulicích. Foceno loni 31. května. Ani bych si nedokázala vybrat, která je pro mě ta nej. Po několikerém prohlížení jsem si vybrala dvě : kecám - tři: fotku 5, 22 a 13. Ale všechny jsou překrásné. Vybrali byste si také ? A kterou ? Těším se na váš tip dáša

Možná se budete divit, ale já miluju hřbitovy. Cítím tam klid, smíření a ztišení duše. Čtu si náhrobky, dívám se na fotografie a obdivuji úpravy hrobů. Přemýšlím nad nimi, kdo byli ti lidé, co dělali, zda-li měli šťastný život nebo byl naplněný spoustou bolesti a utrpení. Představuji si je při práci, v zahradě, muže nadhazujícího dítě nad hlavou, maminku chovající děťátko, dítě objímající babičku, šťastnou studentku.... Také vážené lékaře, soudce, učitele, továrníky... Nejraději mám náš hřbitov v Mařatském kopcci. Ráda tam i zpět chodím pěšky a hlavou mi pomalu plují myšlenky na naše odejité milé. Hřbitov je pečlivě upravován a hřbitovní správa na to bedlivě dohlíží. Asi před 25 roky mě šokovalo, jaké nastaly změny. Břízy byly zkáceny a nasazeny tůje, jakoby si zemřelí nezasloužili malebnou přírodu. Tůje vypadají smutně a i na příbuzné zemřelých působí stísněně. Proto oživují hroby barevnými květinami a dekoracemi. Mám ráda přírodní zklidňující úpravu hrobu, aby mě nic nerušilo v rozjí