Necita
Vypadá jako nemluvňátko, je rozkošná v domě, kdy se houpá na opěradle houpacího křesla nebo spinká. Když je zvědavá a vleze všude nebo se mnou pracuje na zahradě. Chodí za mnou jako pejsek, už nás nebudí, pěkně papá a člověk by ji sežral láskou. Když sedím na pohovce u NB, tak po pravé straně se ke mně tiskne Jonášek a po levé Mášenka. Ovšem duši má černou! V zahradě se z ní vyklube šelma s loveckými pudy. Koncem dubna jsme ji po zahojení rány po kastraci vypustili s velkou slávou do zahrad. Před tím jsem s ní vedla dlouhou řeč, že nesmí lovit ptáčky, slepýše a žáby. Ptáčky mám moc ráda, dokonce si kupuji i keramické do zahrady . V podvečer ráda poslouchám jejich zpěv a sleduji ptačí rodiče, jak obětavě krmí svá mláďátka. Jak rychle vletí do hnízda, aby uspokojili jejich otevřené zobáčky a bleskurychle vyletí znovu za potravou. První dny jsem si říkala, že je dobře, že si Máša nevšimla zdi domu porostlou břečtanem. Říkáme jí ptačí panelák - jedno hnízdečko vedle druhého v různých patre