dauma

Jako každý rok před Vánocemi dělám deset věcí současně. Uklízím, zdobím, peču, nakupuji...... a také na poslední chvíli dodělávám i ručně dělané dárky. Letos jsem dětem k Mikuláši uháčkovala kapsičky a do nich dala bonbony nebo čokoládičky, stihla jsem to taktak přesně večer před Mikulášem. Usmyslela jsem si, že dcerám upletu takové ty šály dokola, které se navlékají přes hlavu. Šálu jsem přetočila a sháčkovala do kruhu. To je šála pro první dceru. Šála pro druhou dceru. Patrně už nestihnu uplést třetí dceři šálu - červenou. A nejhorší je, že jsem pletení schovala před vnoučátkama - byli tady o víkendu - a teď je nemohu najít !!! Jsem nějaká roztržitá, nemohu nic najít, přejela jsem zastávku MHD, když jsem jela do města a když jsem jela domů, tak jsem VYSTOUPILA O 5 zastávek dřív a šla jsem pak dost dlouhou cestu pěšky s velkým nákupem. Přeji vám méně popletené dny Dáša

Kdyby šlo jen tak zmáčknou nějaký knoflík na pohovce, na které sedím, nejraději bych seděla v měkkém pohodlném křesle u hořícího krbu někde na pobřeží Atlantiku v Anglii nebo Skotsku, v malém kamenném domečku. Divoké vlny oceánu by prudce narážely na obrovské kameny a já bych chodila po pláži a sbírala oblázky nebo mušle. Sledovala divoké husy a racky. Mám ráda jejich křik. Pak bych si uvařila svařák a sknihou a s Jonáškem u nohou bych se začetla do knihy, možná bych i usnula. Ach jo, ale realita je jiná. Mám dlouhý seznam se svými úkoly, co všechno mám udělat do Vánoc. Mám pocit, že místo, aby mi povinnosti ubývaly, tak mi jich přibývá čím dál víc. Pustila jsem se do všeho předminulý víkend : uklidila jsem skříňky v obýváku ( ručníky už ani nedovolily dvířka zavřít ), potravinovou skříň, objednala jsem opraváře na troubu, protože přestala péct - na potvoru se ani světýlko najednou nerožnulo - přišel opravář, rozděla sporák, řekl, jaká je závada a během deseti minut byl pryč, že musí v