dauma

Je mi to moc líto, ale mám velké problémy s manželovým i mým cestovním NB. Brácha = ajťák ( ovšem v Brně, trochu z ruky ), mně už hledá nový NB, ale vystrašil mě, že je W8 a že je to ´plně jiné než W7. Ale že si zvyknu. Mám z toho velikánské obavy ( spíše hrůzu ) vzhledem k mému vztahu k počítačovým programům, tedy kvůli mé neschopnosti něco v tomto oboru pochopit a ajťáka tu ná nemám. Moc vás všechny zdravím a myslím na vás, bude mi smutno, zapnout NB, když vylezu z postele, je můj rituál. Hlavně na mě nezapomeňte vy. Mějte se parádně, užijte si určitě pěkný víkend a až budu moci, tak se ozvu a ráda. Dáša P.S. Aji, četla jsem Tvůj článek, ale nešel mi odeslat komentář. Tomu říkáš plevel, vždyť je to roztomilý plevílek!

Jsem hóóódně naštvaná, myslela jsem si, že už nebudu pokračovat v psaní o výletu z neděle 8. 3. t.r. Ale nevydržela jsem to. Dnes mně NB děsně štve. Pořád mi vypadává, potvora jeden!!! Připlížila jsem se k rozhledně, padla jsem na lavičku a už jsem se nehla. Zůstal se mnou Jonášek, ostatní lezli na rozhlednu. Byla prý vidět i Pálava. A jdeme z kopce do Adamova na železniční zastávku. Dostali jsme hlad a dali jsme si v takovém starém socialistickém středisku v restauraci, která byla čistá ( obrovská jídelna ) SMAŽENÉ TVARŮŽKY + PIVA. Ostatní měli i polévku cibulačku. A s plným břichem se nám chtělo spát. Chtělo by to kanape. Zvednout jsme se museli a šli jsme se vydali ke kostelu. Fara se mi moc líbila. Pohled ze železniční zastávky na rozhlednu. Přišli jsme akorát, během 3 minut byl vlak na zastávce a frčeli jsme domů. Vlak byl narvaný, vypadalo to, že na výletech bylo půl Brna. Pokud si budete chtít přečíst něco o Alexandrovce, Máří Kosáček mně ten text nějak přendala do komentáře mi

Nedá se nic dělat, protože mi nejde ten světlý text odstranit - nejde to ani vyjmout, ani smazat. A navíc není vidět nikde jinde než ve zveřejněném minulém článku. A navíc při psaní minulého článku jsem ho vyjmula, protože jsem článek nemohla uložit, když jsem dosáhla 40 tisíc znaků, tak musel pryč. Nevím, zůstal tam jak nějaký duch. Já vím, že fotka je celá kostečkovaná, ale ty fota mi poslal švagr do mailu a a zabral strašně moc znaků, které mi nedovolily článek uložit, takže jsem fotku z mailové zprávy z obrazovky ofotila, No a vidíte výsledek. Tak tady jsem se smála před výstupem k rozhledně. Netušila jsem, co mě čeká! Zatímco cesty kolem jeskyní byly v pohodě, dokonce jsem si natrhala i podběl. Rostl tam všude v lese. Ani jsem nestihla fotit, protože nikoho jiného nějaký podběl nezajímal než mě, barbaři! Najednou jsme se octli na úpatí příšerného krpálu a cesta vedla přímočaře do vrchu. Cesta měla tvar koryta, kterým asi na jaře odtékala voda. Byla celá zaplněná listy. Naštěstí mn

Opustili jsme Křtiny a po krátké chůzi po silnici jsme vešli do lesa - směr jeskyně. V údolí Křtinského potoka se nachází mnoho jeskyní. Zamířili jsme k jeskyni Výpustek. Víc už tam napsáno nebylo, ale barevnost stěn bunkru byla ještě vidět i po těch letech. Jeskyně byly, bohužel všechny zavřené. Cesta lesem byla pěkně skoro po rovince. Příroda byla překrásná, spostu kamenů a kamennných vrchů, schovávajících jeskyně. Přeji vám krásný slunný víkend a dobrou náladu Dáša Pomóóóc!!! V náhledu na blog se mi světým písmenem objevil text, který jsem musela vyjmout, ptotože jsem převýšila počet znaků. Uvidíte to na blogu. Já to v rozepsaném článku nevidím. Už jsem upravila stránky v nastavení - přidala jsem, co jsem mohla, ale není to nic platné. Prosím, prosím, smutně koukám...... Alexandrova rozhledna Alexandrova rozhledna nebo lidově Alexandrovka je kamenná stavba, která se tyčí nad adamovským údolím na vrcholku kopce Špičák (dříve Špickberk), kde dříve stával dřevěný vyhlídkový pavilon, kt

V sobotu 8. 3. jsme jeli do Brna, abychom navštívili babičku v Domově seniorů. Babička trpí Alzheimrem, nyní už jen leží následkem slabé mrtvičky asi před měsícem. Byla hodně veselá a hodně jsme se pobavili a zasmáli. Odpoledne měla švagrová s kamarádkou naplánovaný pěší výlet. Jeli jsme všichni. Dobře jsme se nasnídali a vyrazili na autobus do Křtin. V autobuse byl takový nával, že by ani špendlík mezi lidma nepropadl. Bylo tu i několik pejsků. Jonášek byl s námi a styděl se za náhubek a v mžiku si ho stáhl z čumáčku. Náhubek měl po fence Britě. Měl sytě růžovou barvu. "No, ta potupa", si určitě myslel. Obsadila jsem poslední volné místo za řidičem s Jonáškem na klíně, který se okamžitě zbavil náhubku. Hlavně, že jsme s náhubkem prošli i přes řidiče - měl také svoji psí jízdenku. Jonášek byl klidný a spokojený, protože dobře viděl z okna ven. Když jsme vylezli u kostela ve Křtinách, vypadala jsem jak vlk. Měla jsem černý kabát a Jonáškovy chlupy na mě stály jak štětiny. A b