dauma

Poslední dobou jsem nějaká mrzutá a rozbolavělá. bolí mě hlava,v zádech, svaly, kosti i svaly. Nejsem nemocná. Potřebuji už slunce. Slunce je elixírem života. Jsem hodně senzitivní na změny počasí. Nemám ráda vedro, ale letos je slunce opravdu velice málo, spíš téměř pro mraky a inverzi vůbec nevylezlo. Když tak velice zubaté a jen na chvilku. Včera jsem měla velkou radost a zapomněla jsem na bolesti. Manžel mi koupil krásnou cestovní tašku, se kterou můžu do letadla i do autobusu, aniž bych ji musela dávat do zavazadlového prostoru. Takovou jsem potřebovala již několik let. Teď se mi sen splnil ( i když jsem to přání nevyslovila ). Jsem šťastná jak blecha. Kdybych nebyla, tak bych o tom nepsala, že ? Posuďte sami : V tašce byl diář a propiska. A taky složené dlouhé ucho přes rameno. Přeji vám všem slunce v duši ( když není na té obloze ) Dáša

V sobotu jsme si vyjeli do Prahy na výstavu fotografií F. Drtikola, dále manžel navrhnul dům knihy Luxor na Václavském náměstí a návštěvu Ikei. V dobrém rozmaru s vyhlídkou na věci, které mě čekaly, jsme vyrazili. Cesta byla špatná, hodně sněžilo, byla mlha, vyježděná jen pravá půlka dálnice. Viděli jsme několik aut vyjetých vedle dálnice, naštěstí se nikomu nic nestalo, šlo jen o ťuknutí nebo o smyk se šťastným koncem. Nejprve jsme jeli do Ikea na oběd - vždy si dávám uzeného lososa se zeleninou a křupavou houštičkou. Byl tam snad celý národ, ještě se mi nestalo, abych musela stát frontu na jezdící schody. Vzdali jsme prohlídku a jeli metrem na Malostranskou a odtud na Úvoz, kde byla výstava fotografií. Těšila jsem se na ni, pořád jsem měla při obědě strach, abychom si stihli výstavu prohlédnout, když mají otevřeno jen do 17 hodin. Před vchodem galerie mě zarazilo vstupné 10 Kč. Galerie sestávala z jedné malé předsíňky a z jedné asi 10m2 velké místnosti. Vyvalila jsem překvapením oči.

Mám, na rozdíl mého muže, ráda staré věci, které mají duši. Radši moc nechodím po městě, protože by mi to nedalo a určitě bych zavítala do bazaru. Málokdy se stane, že nekoupím nic . Na Aukru jsem nebyla aspoň 4 roky, zato když jsem tam nakoukla v listopadu loňského roku, tak jsem nakoupila toho tolik, že jsem se to bála přiznat . Postupně vám ukážu, co jsem nakoupila. Mimo jiné manželovi k Ježíšku psací stůl s přihrádkou a pod ní malé šuplíčky - prodával jej pán, který ho zdědil po rodičích, a protože má 4 děti, tak ho neměl, kam dát. Manželovi se hrozně líbí a je šťastný jako blecha - o přihrádce se šuplíčkama si zatím jen snil. Představte si, že ten pán prodal už ložnici po rodičích s vysokými čely a nádhernými prosklennými dveřmi ( vše z 30. let ), ach jo... Otoman mám uskladněný na Slovácku. Je nádherný s goblémovým potahem a není poškozený. Paní mi psala, že na něm odpočíval po obědě její staříček. V Aukru jsem ukořistila ještě tuto lampu : Dřevěnou krabici jsem koupila v bazaru

Tak se nám ta rekonstrukce vymkla z rukou. Myslela jsem si, už před dvěmi lety, že na jaře 2011 bude hotová, ale... Projekt a provedení rozvodu vody a odpadu trvá už 3 roky. Rozvod v domě je od minulého roku hotový, vše visí na rozhodnutí o stavebním povolení. Prošli jsme si úředním maratonem - souhlas vlastníka pozemku, vyměření a vyhotovení projektu, podáno na Stavební úřad, asi za 4 měsíce, obhlídka domu s úředníky a dotčenými osobami, vyvěšení na úřední desce, za dalších 7 měsíců vydáno územní rozhodnutí, vyvěšeno na úřední desce k případným námitkám - to bylo vloni na podzim. Ihned byla podána žádost o stavební povolení a .......dosud čekáme. V domě je už vše hotovo a připraveno k napojení, dvoukomorový septik je koupený, ale stavební povolení nikde . No hrůza ! A toto je základ pro všechny další práce v domě.. Asi tam letos nebudeme moci být, všude je binec - dělá se i nový rozvod elektriky voda a odpad v kuchyni koupelna: sprchový kout wc a bidet vana a umyvadlo čerpadlo ve skle

Rozmarýna je nejen krásný bylinný keř, ale i časopis Rozmarýna. Když se objevil, myslím vloni na trhu, všimla jsem si ho na pultech kvůli jeho nádherné titulní straně. Obsahově mě tak zaujala, že jsem si napsala Ježíškovi, aby mi ho předplatil ( stejně jako časopis Ona ví ). Jeho cena je vynikající, vzhledem k jeho obsahu až překvapující - 29,90 Kč na pultě a roční předplatné činí 218 Kč. Každý měsíc už netrpělivě čekám, až mi přijde do schránky. Často si vezmu minulé číslo a dívám se, kolik dní ještě musím vydržet bez něj. Podívejte se se mnou na únorové číslo : Tuto špajzku bych chtěla mít. Mňam, musím je udělat, už jsem je neměla ani nepamatuji - u nás se tomu říkalo bálešky, ty smažila moje tetička Máňa - byly vynikající. Samozřejmě je i návod na věneček z klacíků a spousta jiných nápadů. Mějte se hezky. Dáša

Ráno začalo kolem sedmé hodiny sněžit a když jsem šla za půl hodiny na to s Jonáškem na procházku, tak už bylo nasněženo dobrých tři cm. Byla to zase krása - nikde žádné stopy, jen moje a Jonáškovy. Až v lese jsme narazili na jednoho páníčka s pejskem. A pořád ještě sněží. Mám hned dobrou náladu. ne, že bych měla před tím nějakou brblavou, ale pořád se mi chtělo spát - teď jsem ožila. Musím jít odhrabat sníh, protože manžel chodí domů až večer. A půjdu s Jonáškem zase na procházku. Už se těším ( i na to shrabování ). A padá... krmítko pro ptáčky( z okna kuchyně ) Mějte se prima Dáša

V loni počátkem července byla u nás v Čechách velká vichřice, která poničila lesy i starou chatatřskou oblast. Zatím co já jsem se pařila ve 33 -35°C na Moravě, tak tady byla pohroma, která byla předmětem všech médií. Do dneška se v lese uklízí, ořezává i kácí. Stará chatařská osada vypadá jako po hurikánu - je úplně holá bez stromů. Chaty i chatičky jsou upravené, ale nemají svá soukromí. Minulý týden jsem s údivem a zároveň s pohoršením zjistila, že skáceli 5 velkých silných olší, které byly úplně zdravé. Prý z nich létaly při vichřici větve a ohrožovaly tak obydlí naproti za silnicí. Nemohli tedy spíše ořezat případné suché větve ? Na mě ničení přírody působí jako rudý hadr na krocana nebo na býka v aréně ! Podala jsem dotaz u odboru životního prostředí ve městě. ( Tak mě napadá jaká jsem - A) nejsem už nesmělá a vyjádřím svůj názor NEBO B) se ze mě stává kvelurantka ?!!! Přeji vám dobré a ještě lepší zprávy Dáša

Přivezla jsem si ze Slovácka moje panenky z dětství. Nejvíce jsem milovala tu celuloidovou ? po mamce ( měla jsem i černouška, ale o tom nevím, kam se ztratil ) v původních šatičkách z jemného manžestru.Panence je 75 let. Bohužel má uvolněné nožičky a ručičky a na zátylku rozbitou hlavičku ( úlomek má v hlavičce ). Když jsem byla malá a panenka potřebovala opravit, vzal mě děda k doktorovi hraček. Byl to laskavý starý pán, který měl k dětem i panenkám vždy promluvu. K dítěti : tak copak se stalo tvé panence ? neboj se, já ji dám do pořádku K panence : tak copak tě maličká trápí, neboj se, nebude to bolet apod.... A spravil panence zapadlá očička. Nakonec nás pohladil obě. Nyní se rozbité panenky hodí do koše. Každá holčička má spoustu panenek a k tolika ani snad nemůže mít láskyplný vztah. Ta jedinečnost panenky vymizela. Je to ta v růžově-béžových šatičkách. Jmenuje se Vlastička. Máte ještě svoji oblíbenou hračku ? S milými vzpomínkami Dáša

Nedávno jsem se probírala starými časopisy a objevila jsem tam různá křesla zahraničních designerů na nějakém veletrhu. Jedno mě velice zaujalo. Vůbec by mě nenapadlo, z čeho všeho mohou designeři vyrábět křesla. Přeji vám slunečný den jako je u nás Dáša

Ahoj všichni, moc jsem toho sem v lednu nenapsala. Jednak to bylo mojí nemocí, a pak mě zdecimovaly volby - byla jsem jak po výprasku! Slibuji, že se polepším. V roce 2012 se v mém životě hodně odehrálo ( vlastně to začalo v roce 2011 listopadem, když v 1. adventním týdnu zemřela mamka. Bylo to půl roku po taťkově smrti. Ještě jsem se nesmířila s jeho smrtí a mamka šla strašně rychle za ním. Nechtěla už žít.). Minulý rok jsem hodně měsíců strávila na Moravě kvůli vyklízení a opravám bytu po rodičích. Také jsem byla s dětmi na faře o prázdninách a ke konci října jsem byla zase doma. LEDEN Nechala jsem odvézt mamčinu polohovací postel na Charitu ÚNOR Pořád ještě uklízím. To jsem ještě kouřila. Vyklízím porcelán. BŘEZEN Trochu ještě nasněžilo. Pohled z balkonu z bytu rodičů. S báječnou pečovatelkou Táňou jsme se staly kamarádkami a abych se rozptýlila, tak jsem s ní šla na keramiku. Dne 22. 3. bylo 20 stupňů nad nulou a já jsem šla pěšky ze hřbitova mezi samými vinnými sklepy a zničila js