dauma

je australský ovčák nejmladší dcery. Často pobývá u nás na faře. Naši malí Jonášek a Mášenka z něj mají trauma, Mášenka nechodí přes den domů, skrývá se venku nebo ve stodole, až k večeru, kdy nechám dveře otevřené na zahradu, se vplíží nepozorovaně buď do koupelny nebo ložnice. Jonášek obchází Semmyho velkým obloukem a schovává se na pohovce za polštáři. V noci už mě čekají oba v mé posteli, Mášenka upelešená vprostřed mého polštáře. Já spím úplně na krajíčku postele i polštáře, abych jim dala jistotu bezpečí. Od minulé návštěvy se Semmy zklidnil - tedy v domě, s výjimkou než zahlédne běžet Máša, tryskem ji žene před sebou a Mášenka chudinka běží jako o život na skříň a od tama syčí. Už se nedivím, že dcera na něj hystericky kříčí, což jsme jí vyčítali. Jinak to totiž ani nejde, venku se chová divoce, je nezvladatelný. Včera jsme byli odpoledne na procházce. Pustila jsem ho na louce volně, tahal za sebou dlouhé lano, prý takto neuteče. Neutekl a běhal po louce jak zjančený a najednou ...

Dny a měsíce ubíhají tak rychle, až s úžasem zjišťuji, že už je zase pondělí nebo pátek či nový měsíc. Od doby, kdy jsem v důchodu, čas běží kolem mě, aniž bych to zaregistrovala. Takové stavy jsem měla na mateřských a o dovolené. Když jsem se vrátila z dovolené, nejlépe mimo republiku, tam vypustím vše pracovní z hlavy (jinak by mě pořád pronásledovaly pracovní povinnosti i telefonáty spolupracovníků ), jsem vždy zapomněla nějaké heslo v počítači ( a těch bylo nepočítatelně a po čtvrt roce se měnily a nesmělo se heslo opakovat nebo přidávat jen číslice ke stávajícímu heslu ). Musela jsem s prosíkem k ajťákům. V roce 2018 nejstarší dcera Nina začala pracovat na plný úvazek v nové práci. Před rokem v únoru, měla mladší dcera Kristýna telefonát, ve kterém ji oslovila jedna soudkyně z Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, jestli by chtěla pracovat s ní na jednom vyšetřování a vyhotovení rozsudku. Termín svatby v červnu padl a odložil se na červenec letošního roku. Nejmladší dcera se ...

Den vždy začínám kávou a něčím sladkým. Naplánovala jsem si spoustu úkolů. Probrala jsem léky, mastičky a kapky do očí v šuplíku a v ledničce a také v hranatém koši, který manžel přivezl v pátek. Prošlé léky jsem vyndala z obalů, a ty hodila do pytle určené pro tříděný papír. Prošlé léčivo odevzdám v lékárně. Pořád ještě nemáme na vesnici vše přestěhováno z města. Někdy si říkám, že už stejně nevím, co tam ještě zůstalo, nejraději bych vše, kromě knih a obrazů, odvezla do sběru. Už jsem tak laxní, že jsem mladým řekla, ať pohovku odvezou do sběrného dvora. Sem se už opravdu nevleze. Mám ale těžké srdce, protože tu modrou pohovku jsem milovala, byla velice pohodlná a potah se mně moc líbil. Nakonec po velkém dohadování jsme koupili novou do rohu, aby si manžel mohl natáhnout nohy. V obchodě jsme se do pohovky zabořili a byla to paráda. Vyrobili pohovku novou a ta má dodnes pořád vyboulen sezení. Vůbec se na ní nedá spát. Trpí záda. Vyřadila jsem hromady oblečení ( i nového, které mi je ...

Vypadá jako nemluvňátko, je rozkošná v domě, kdy se houpá na opěradle houpacího křesla nebo spinká. Když je zvědavá a vleze všude nebo se mnou pracuje na zahradě. Chodí za mnou jako pejsek, už nás nebudí, pěkně papá a člověk by ji sežral láskou. Když sedím na pohovce u NB, tak po pravé straně se ke mně tiskne Jonášek a po levé Mášenka. Ovšem duši má černou! V zahradě se z ní vyklube šelma s loveckými pudy. Koncem dubna jsme ji po zahojení rány po kastraci vypustili s velkou slávou do zahrad. Před tím jsem s ní vedla dlouhou řeč, že nesmí lovit ptáčky, slepýše a žáby. Ptáčky mám moc ráda, dokonce si kupuji i keramické do zahrady . V podvečer ráda poslouchám jejich zpěv a sleduji ptačí rodiče, jak obětavě krmí svá mláďátka. Jak rychle vletí do hnízda, aby uspokojili jejich otevřené zobáčky a bleskurychle vyletí znovu za potravou. První dny jsem si říkala, že je dobře, že si Máša nevšimla zdi domu porostlou břečtanem. Říkáme jí ptačí panelák - jedno hnízdečko vedle druhého v různých patre...

Minulý týden jsme měli u nás vnoučata. Podnikli jsme s nimi několik výletů a poslední den ve čtvrtek před předáním dětí rodičům jsme navštívili vynikající cukrárnu v Lestkově - Radvánicích. V Radvánicích se nachází Šťastná země, ráj pro děti. V podvečer jsme se vrátili, připravila jsem večeři, zahráli jsme si deskovou hru Fantom, pak děda jim četl Lovce kožešin a děti postupně odpadávali a v devět večer už spaly. Měla jsem tedy čas na čtení zpráv, mailů a vašich článků na blozích. Padlo mi do očí tučné písmo, v levém rohu jako první zpráva : teroristický útok v Barceloně! Zastavilo se mně srdce a hned jsem popadla telefon a volala Kristýnce, jestli je v pořádku se svým přítelem. Strávili spolu dovolenou v Pyrenejích a tento den se vraceli do Barcelony s tím, že tam Kikouš zůstane u kamarádky a přítel odletí domů, nemohl si vzít delší dovolenou. Telefon vyzváněl a vyzváněl. Vytáhla jsem mapu Barcelony a hledala byt, kde by měli být. Byt kamarádky se nachází hned v ulici, která odbočuje ...

Včera odpoledne jsme jeli na výlet do Sobotky a Vesce. Manžel někde objevil, že ve Vesci je spousta dřevěnek. Poněvadž jsme neměli kávu doma po obědě ( uvařila jsem plněné papriky s rýží ), stavili jsme se nejdříve v Sobotce v cukrárně. Objednali jsme si ledovou kávu a manžel ovocný řez a já věneček. Tak hezky se na mě smál za sklem chladícího boxu. Byl vynikající - tradičně krém, ale méně, a hora šlehačky. Mana nebeská. Fotografie z města a vesničky bude v následujících článcích. Manžel vedl Jonáška, já jsem fotila. Za 4 hodiny, včetně cesty tam i zpět, jsem vyfotila 222 fotek. Veké překvapení nám připravil Jonášek. Ve Vesci běhal volně ( do vesničky nejezdí ani autobus, ona je na " konci světa " ). Jako vždy jsem se zdržela focením a ani jsem nevěděla, že manžel Jonyho pustil z vodítka. Šla jsem pak pomalu za nimi a proti šel mladý pán a smál se a řekl mně, že pejsek byl v bažinci. Ve vesničce bylo hodně bažiců, dokonce i jezírka v zahradách byla pokrytá bažincem. Už jsem v...

Listopad má proměnlivé počasí. Nejprve Martin přijel na koni o den dříve. Zahrada hned zkrásněla pod sněhem. Aspoň trochu a příroda je překrásná Pohled na dvůr. Pak mrzlo a nám se lépe hrabalo listí. Ale stejně se nám bořily nohy a měli jsme nabráno tolik bahna, že boty byly hrozně těžké. Okrasné buky. Listy mají zlatě zbarvené a neopadnou přes zimu. Kosáčci přilétali v houfech na jablka, která jsem jim rozházela po celém sadu. Všem kosům říkám Mylorde a kosicím paní Miniverová. Vůbec se nebáli, A dost blízko klofali do zmrzlých jablek. Uspořádala jsem pro ně bohatou hostinu. Vrhla jsem se na čištění prkenné podlahy v předposledním pokoji. Manžel prkna nejprve vydrhnul rýžákem a já jsem se ujala ošetření proti červotočům. Byla jsem nejprve rozhodnutá, že je ošetřovat nebudu neb nemají ani jednoho červotoče. Manžel však koupil přípravek Lignifix v nádobě s rozprašovačem. O návod jsem se nezajímala, má to rozprašovač, tak hned stříkat. Po uschnutí mě málem trefil šlak !!! - podlaha byla ...

Ahojte všichni, kdo navštěvuje nebo navštíví můj blog. Prosím o pomoc : Od minulého týdne mi zmizela lišta u článků a tedy nemohu si určit ani střed na fotografie, emotikony a jiné. Nejde mně přenést fotografie z Galerie, přitom nahrávání do galerie šlo. Změnil se sám od sebe typ písma a podepsat se na fotografii nelze. Změnila jsem si typ písma na nastavení, ale blog toto dřívějšího písma nebere. Byla jsem vzteklá a teď už rezignuji. Poradíte mi, prosím někdo ?

Jonášek je vítací pejsek. Jakmile někdo zazvoní, prolítne bytem, chňapne do huby balonek nebo lano a letí ke dveřím. Naštěstí máme takové přátele a známé, keří jsou ochotní si s ním hrát. V naší rodině měl skoro každý nějaké zvířátko, takže se neošívají, že budou mít oblečení oblebené chlupy od Jonáška. Měla jsem celá léta oblíbeného zahraničního reportéra v Anglii Karla Kyncla. V jedné reportáži se mluvilo o Angličanech a zvířatech. Venkovští šlechtici by si na sebe nevzali nový mundúr, nechají na novém spát psy, pak teprva zachlupené měly svou pravou patinu. KDYŽ JSEM OPRAVILA CHYBU A ULOŽILA A VRÁTILA DO ARCHIVU ZMIZELA VELKÁ ČÁST ČLÁNKU S FOTOGRAFIEMI Dávám znovu fotky i povídání! Není rozkošný náš miláček ? Anetka vaří. Poklepala kousek brambory paličkou na maso a válela ji jako těsto. Utahaný Jonášek ,neustále honěný Anetkou, lehnul do křesla, aby si odpočinul. Anetka mu " vyšnořila " pelíšek " - dala mu dvě nové prachovky, dva svítící motýly a svoji bačkůrku s vel...