dauma

Na květen se všichni naši spolužáci z našeho kruhu a i ještě z dvou dalších kruhů těšíme na společné setkání na Templštýně. Přijíždí se v pátek odpoledne a odjíždí v neděli mezi 11 - 14 hodinou odpoledne - každý podle vzdálenosti k domovu. S tímto místem je náš kruh spojen s mnoha vzpomínkami. Jak to bylo poprvé, když nebyla voda a chodili jsme do potoka pro vodu na vaření i na splachování a umývání nádobí. Jezdívali jsme sem od 2. ročníku a to, každý měsíc na pátek a sobotu. Na podzim bylo v potoce hodně listí, museli jsme potok, který se vytvořil z vody stékající po skále, vyčistit. V zimě jsme museli rozbíjet led. Vařili jsme velký hrnec guláše ( do kterého jsem kradla pepř z pepřenek na stolech v Mikulčické vinárně ) a vyškvařily jsme z bůčku škvarky a sádlo s chlebem. A kluci přivezli ze sklípku z jihu demižony vína. Bylo to skromné, byli jsme mladí a nějaké nepohodlí nás nemohlo rozhodit. Jezdili jsme tam vlakem do Ivančic z Brna a pak 5 km pěšky na chatu ( kuchyň a společenská m

Ani nevím, jak mám začít. Mám těžké srdce a v duši úzkost. Náš Jonášek je nemocný. Už jsem, myslím, v lednu psala, že ho chytly záda a trpěl velkými bolestmi. Dostal od pana doktora antibiotika a léky na agilitu. V únoru při kontrole mu doktor poslouchal srdíčko a řekl, že má Jonášek šelest na srdíčku a že to bude sledovat. Hodně jsem se lekla, protože náš dřívější pejsek měl také šelest, pak začal kašlat, ztrácet vědomí při pohybu - já jsem mu vždy masírovala srdíčko, a on vyskočil, jakoby se nechumelilo, a běžel vesele dál. A pak najednou byl unavený a na Velikonoce dalšího roku se se všemi rozloučil a odešel na balkon zemřít. O Jonáškově šelestu jsem to probrala se švagrovou v Brně a ta mi řekla, že i lidi žijí mnoho let s šelestem na srdce a někdy i u mladších šelest zmizí. Vzpomněla jsem si na moji nejstarší dceru, že asi od 5ti let jí zjistili šelest na srdíčku a trvalo to do jejich asi 15 let. Jonášek je starší pán - v zimě mu bude 8 let. Uklidnila jsem se a doufala, že léky po

Minulou středu v poledne přivezla dcera moje tři vnoučátka. Ani nešla do domu, hned jela zpět, protože před sebou měla 700 km do Německa, kam jela pracovně. Děti tedy měly neplánované prázdniny. Užili jsme si 5 báječných dní. Pořád jsme se smáli a udělali spolu spoustu věcí : sbírání kloboučků od žaludů na dárek pro maminku a tatínka, v lese jsme poznávali rostliny ( ale musím přiznat, že měli slušné znalosti ), poznávání ptáků a následné hledání v encyklopedii, vyrábění dárků, psaní úkolů do školy i školky, fotbal s dědou a místními dětmi. Vnučka A. krájela brambory ( měli jsme francouzské brambory - dělám je ze syrových brambor, aby byly křupavé ) a točený salám opravdovým ostrým nožem, loupala cibuli. A do mrkvové polévky rohlíky na kostky na opečení. Této polévce říkáme " chatová", protože jsem ji vařila na chatě blízko Brněnské přehrady v době, kdy jsme spolu s manželem chodili. A nejstarší T. ( 9 let ) si uháčkoval čepičku na vajíčka. Měl z toho radost, že to dokázal a

Poslední sobotu v dubnu jsem se byla podívat na start cyklistů v akci : Otevírání vinařských cyklostezek. Akce se týkala jak dětí, tak dospělých. Viděla jsem i cyklisty s vozítkami pro děti. Otevíraly se v šesti vinařských oblastech vinné sklepy s ochutnávkou vín. Nejkratší cesta byla pro rodiny s dětmi. Každou kolonu účastníků vedli zkušení vedoucí a lékař. A pravděpodobně i policie, protože na náměstí bylo několik jejich aut . prodej koštovaček na pověšení na krk Podle registrace se zúčastnilo skoro tisíc cyklistů. Slyšela jsem o to v rozhlase. Mějte se všichni báječně! Dáša

Milé čtenářky a milí čtenáři mého blogu, děkuji, že moje články čtete a píšete k nim krásné komentáře plné rad, podpory a porozumění. A jsem moc ráda, že se vám moje články líbí a dáváte mi to najevo. Jsem vám moc vděčná a mám vás ráda. Když mám radost smutek nebo jsem v něčem nejistá, musím se s tím o to podělit, tak se svěřím vám. Ne že bych neměla kamarádky, jejich problémy většinou řeším já. A na mě se už nedostane. A také je každý den nevidím. Tak tím obtěžuji vás. Některé věci se říkají těžko, raději se vyjadřuji písemně ( to už od školy - raději písemku, sloh než zkoušení. A nyní vám ukážu naši příruční knihovničku v naší ložnici. Máme v ní knihy, které bereme často do ruky. Stačí mi přečíst třeba určitou kapitolu, která je blízká mé náladě a rozpoložení. Poznáte z fotek, jaké mám některé záliby. A pro Vendy hádanku, odkud vlastně jsem. moje srdeční záležitost Dalo mně to fušku, než jsem sehnala atlas ptáků. Nakonec se našel poslední kus v levných knihách. Přeji vám všem slun