dauma

je dobrodružný a plný nepředvídaných překvapení. Jak jsem psala v minulém článku, měla jsem týden na starost štěně australského ovčáka. Chodila jsem s ním každý den několik kilometrů spíše běhu za ním, s vteřinovou zastávkou na čurání a kakání. Moje krční páteř trpěla, každé trhnutí znamenalo velkou bolest nejen krční páteře, ale i hlavy od ní. Uspokojení jsem cítila, že mně to rychlé provětrání přispělo ke shození 2 kil. Jonášek má pročmuchající procházku. Mohla bych při ní číst klidně knihu. U každého domu bydlí pejsek, Pan Pes nebo více psů. Lítala jsem z jedné strany ulice na druhou. Všichni psi za ploty strašně štěkali a za chvíli se rozštěkali všichni psi ve vesnici. Někteří pilní obyvatelé už pracovali na zahradách a my jsme vzbuzovali velkou pozornost. Bohužel jsem neměla čas odpovídat na dotazy, křičela jsem na ně v běhu odpovědi. Prokličkovala jsem každou uličkou naší vesnice, mnohé jsem ani neznala. Nyní mám přehled o všech domech a psech. Proběhli jsme až k lesu nebo na dru...

Jonášek s Mášenkou se asi mají rádi. Je až dojemné pozorovat, když Jonášek oblízne celý její obličejíček. Nebo když si dávají pusinky. Naštěstí oba hodně spinkají, Máša mimino a Jonášek jí dělá maminku. Na pohovce spolu spí vedle sebe nebo se aspoň dotýkají. V noci spinkají jako vagonky za sebou uprostřed postele mezi námi. Jonášek rád usíná pod peřinou na mém boku a hlavičku má položenou na mém rameni nebo na břichu. Jakmile přikluše Máša, vyhrabe se z peřin a srovnají se do řádku za sebou. Bohužel Mášenka se budí kolem čtvrté ráno. Začne nahlas vrnět a chodí mně po hlavě a chce se dostat pod peřinu, aby se mně přisála a hryzala na holé ruce, a přitom packama s otevřenými drábky si mě plete s její maminkou. Mám jemnou pokožku a kolikrát mám na ruce modřinu ( zrovna dnes ). Já se bráním tím, že se zababulám od hlavy až k patám do peřiny. Ona pak vzteky vyskočí do výšky a dopadne na mě jako pytel mouky. A k tomu je hrozně hlučná, nadává mně, strašně vříská. Tady spinkají jako nemluvňátk...

...doma v adventu a o Vánocích. První adventní týden jsem začala péct. Nejvíc vanilkových rohlíčků - 5 kilo. Když pejsek s kočičkou snídá. Týden před Vánocemi jsem stihla zařídit, aby nám firma před vjezdem na dvůr zpevnila cestu. Než jsem se nadála, byla zem vyhrabaná. Volala jsem manželovi do práce, že do dvora nevjede. Odpoledne vyhrabali a druhý den ráno byli hotovi. Báječná firma a velice příjemný majitel. Jeden den v posledním týdnu jsem hlídala Semíka. Jde o štěně australskéh ovčáka, který je 3x delší a 2x vyšší než Jonášek. Semi se chtěl hrát a dlachnil Jonáška pod sebou. Začal cirkus, roztřeštila mně hlava. Pořád jsem je odtrhovala, ale Semi se nedal. Dcera mně tvrdila,že celý den spí a já jsem věřila, vždyť je to štěňátko, ale kdeže. Jonáškovi se hra nelíbila, zavřela jsem ho chudáka do ložnice. Strašně nepřetržitě štěkal. Dcera neustále volala, jak to jde. Kyž cítila v mém hlase napjetí, tak mně řekla, ať nechám Jonáška, aby si ho srovnal. Neměla jsem odvahu, protože, Jonáše...

Letošní rok u nás byl bohatý na mláďátka. Dnes půlroční Kubíček už leze a snaží se s oporou postavit. Což se mu snažíme omezit kvůli páteři. Je to můj prasynoveček. Toto letí! Pod pratetou jsem si vždy představovala starou paní okolo 80 let. Docela mně to překvapilo, že jsem se stala pratetou. A to už podruhé, má sestřičku Anetku. Vzpomněla jsem si na svoje tři pratety, které mně připadaly strašně staré v mém dětství. Když jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že nejstarší prateta zemřela v 73 letech, když mně bylo 23 let. Další prďolka k nám přišla koncem října ve svých 10 týdnech. Já, která jsem se vždycky bála koček, pořád měly vytažené drápky a jednou, asi v mých 7 letech na mě skočila veliká kočka ze sloupku u branky do zahrady u mojí kamarádky. Spadla jsem na zem. Neměla jsem o ně zájem. Jen ta pohladit a jít dál. Milovala jsem vždy pejsky, to jsou parťáci. Kočky si dělají , co chtějí, můžete na ně volat a nic se neděje. Našim mladým sousedům se narodilo 6 koťátek a k tomu je...