dauma

Nedaleko našeho domu v Hradišti stojí docela obyčejný čtvercový dům s červenou střechou porostlý tříprstým přísavníkem. Už mockrát jsem ho obdivovala a fotila v každém točním období a nenapadlo mě zahnout do uličky vedle domu. Tento měsíc jsem si cestu z trhu zkrátila a ocitla jsem se v této uličce.( mimochodem jsem objevila i jiné pěkné domy se zahradami, na které jsem už zapomněla ). Tento rohový dům je porostlý přísavníkem celý, za domem je malá plocha s porostlou pergolou a květináči s pelargoniemi. Je tady zadní vchod do domu. No, prostě úžasný malý prostůrek. I tam se dá vykouzlit něco krásného. Hned vedle tohoto vchodu v uličce je malý domeček, na kterém je cedulka " Ateliér " a tento domeček má mini zahrádečku asi 12 m2. A zahrádka je kouzelná. Fotila jsem přes nízký plot skoro ze všech směrů, podle toho, kam se dokázala vyklonit. Obě dvě zahrádky na mě navrátily do Středomoří. Už vždycky půjdu touto cestou kolem nich. Nevím, jak se jmenuje ta jemná vyšší kytička. S

Jo, ani nevím kde začít. V pátek odpoledne jsem doma ještě uvařila džemy z rybízu - těch hodně, z meruněk ( těch málo = z 2 kil ) a v podvečer jsme jeli na faru. Manžel šel sekat trávu a já jsem chystala studenou večeři, ke které jsme se dostali až v půl desáté. Po večeři jsem vyndala NB a po rozčileném přehrabování v tašce mně bylo jasné, že jsem doma zapomněla USB. To jsem se na sebe strašně naštvala a šla jsem spát ( a vzteky jsem nemohla usnout a navíc mě začala bolet bederní páteř ). V sobotu po snídani jsme jeli kousek za ves do lesa na houby, když pořád ukazují v televizi horu hřibů nasbíranou ten den houbaři. Po dvouhodinovém hledání jsme najednou našli v okruhu jednoho metru čtverečního 5 ( slovy pět !) kozáků a pak zase hodinu a nic. Tak jsme přestali hledat a místo toho jsme sbírali asi 2 hod borůvky ( ne česáčkem ). Uvařila jsem oběd a šla jsem plet. Jak každý den několikrát zaprší, tak plevel roste jak divý. Nevíte, co to je a jak se s tím bojuje ? A ten hnusný pěťour, kte

Den po Velehradu jsme se jeli podívat na Modrou. Je tam krásný skanzen, strávili jsme tam celé dopoledne. Modrá je téměř spojena s Velehradem, dá se tam přijít pěšky. Jeli jsme pak dál na Salaš ( to je název vesnice ) a na Bunč. Všude bylo krásně, samá zeleň, lesy a rybníky. A čistý vzduch - Salaš je úplně na konci předešlých vesnic, jezdí tam jen autobus a místní lidé. Taky houbaři a cyklisté. Houby zde opravdu rostou jak po dešti. Však mají po vesnici umístěny makety různých hub. Na Salaši jsme obědo-večeřeli v malebné zahrádce místní hospůdky ( hlavně ve stínu stromů ). Vesnická pekárna kovárna Promiňte ten kontejner - neviděla jsem ho Byl to nádherný výlet, mám moc ráda Chřiby. Přeji vám krásný víkend.

Dobrý den všem, kteří chodí na můj blog pravidelně i náhodně. Mám velkou radost a děkuji vám. Byla jsem v červnu i v části července na Slovácku. Je tam nádherně, připadala jsem si jak o dovolené v jižních krajích - jen to moře chybělo. Bylo léto, jak má být. Velká horka - 36 ° ve stínu, na slunci skoro padesát, vlhkost 90 %. V noci bylo 26 až 28° a kolem sedmé ráno už 31°. ( To už je pro mě příliš, nechápu, že mně to nevadilo, když jsem byla mladá. Měla jsem ráda vedra, z kterých vznikaly velké bouřky a chvilkový silný déšť, kdy se dělaly velké bubliny na zemi. Pak slunce a duha. A nádherná vůně půdy. V tomto vedru jsem vždycky jezdila na kole a chodila v kalužích.) V den svátku Cyrila a Metoděje jsme jeli na Velehrad na mši. Nádvoří před kostelem bylo rozžhavené, část starších lidí a maminek s dětmi se schovávala ve stínu u zdi kostela. Já jsem stála v částečném stínu plátěného přístřešku České televize. Hodně lidí mělo deštníky na ochranu před sluncem. Mládež rozdávala vodu s kelímky