dauma

V roce 1926 byla založena v Hradci Králové v jedné čtvrti vagonová kolonie. Bylo tam navezeno 10 vagonů, dokonce jeden i první třídy, pro sociálně slabé obyvatele. V kolonii byla jedna studna a suché záchody. Vagony stály na podezdívce z betonových kvádrů a podsypané škvárou. Byly obité rákosem a nahozené. Kolonie také měla nejmenovaného starostu. Postupem času si obyvatelé kolonie postavili nádstavbu nebo přístavbu, případně se po opuštění nějakého vagonu tento připojil k jinému vagonu. Některé vagony byly rozřezány v rámci výstavby nových rodinných domů v 80. letech. Vagon první třídy byl, bohužel, vybydlen. Do dneška se dochovalo asi 5- 6 vagonů, ve kterých se pořád bydlí. ( Nemohla jsem rozeznat, jestli u dlouhých domků je to další vagon přistavený nebo přístavba.) Pro nás s Jonáškem to byla pěkná procházka a ještě se potkal s trochu větším kamarádem. Čerpala jsem z Knihy Malšovice od Zdeňka Doubka a Heleny Rezkové. Fotky jsou moje. V toto pondělí jsem viděla na Seznamu fotky a rep...

Minulý pátek jsme dorazili na na faru a zjistili jsme, že se zase koná velká prodejní výstava květin. Byla jsem potěšená. Ovšem jen do té doby, než jsem prošla dvůr, zadní zahradu a sad - tráva a kopřivy v mé velikosti. Bršlice kozí noha, vlaštovičník, bodláky a listy a stonky odkvetlých pampelišek do půl stehen. Listy měly pampelišky i 20 cm na šířku. Nejvíc mě dorazily pečlivě vypleté záhony před měsícem. Stačilo 30 dnů a záhony nebylo vidět . Obrovské pampelišky ( to už se nedá říct pampeliška ale hnusná pampeliša potvora), vysoké vlaštovičníky a tráva. A navíc ten odporný mnou nenáviděný pěťour, který pokryl celou plochu zadní zahrady a kořeny měl snad do Austrálie. Popadla mě hrozná beznaděj. Nemohla jsem se ani udržet na nohou a spadla jsem do kleku, v hlavě mně lítalo něco těžkého a dostala jsem silnou migrénu do levé poloviny hlavy, která přešla v zápětí do pravé strany hlavy. Byla jsem tak zdecimovaná, že jsem manželovi řekla, že na zahradu kašlu. Začala jsem drhnout obroušen...

Na podzim chodím ráno s Jonáškem na procházku do lesa. Všude na cestičkách leží hnědé listí. Je to stejné jako vloni, ze zelené barvy se listí zbarví do takové škaredé hnědé ( já jí říkám " pokakaná "). Jonášek se svou barvou kožíšku je pro mě často neviditelný. Pojďte se s námi projít..... Bylo tam moc krásně. Děkuji vám za vaše krásné a milé komentáře. Užijte si, kdo chodí do práce, den volna a všem vám přeji spokojené dny. dáša

ze dne 22.8. 2015 na Slovácku. Foceno za jízdy z auta přes špinavé sklo. Vraceli jsme z výletu, kdy jsme navštívili hodně míst. Zahájili jsme v Čechách pod Kosířem ( lákal nás název ) a poslední navštívené místo v magických kopanicích byla kouzelná vesnička na konci světa. ( Pokud budu mít sílu, tak bych vám chtěla jednou tento zážitek přiblížit.) Slunce zapadalo dost rychle. Byl to krásný pohled. Mějte se moc hezky a omluvte omluvte mi, prosím, absenci článků i komentářů. dáša Nevím, který troll mi nakukal, že si mám převést Windows8 na W 10. Ještě jsme se neskamarádily

Moje švagrová mně poslala následující vtipné přednosti ženy: Nepotřebuji alkohol, abych se ztrapnila. To zvládnu i bez něj! Kdybych byla ptákem, věděla bych zcela přesně, koho poseru jako prvního! Nejsem náladová, jsem "emočně flexibilní". Nemám žádné vady! Jsou to mé speciální efekty!" Ženy musejí vypadat jako ŽENY a ne jako otapetované kosti! Odpouštět a zapomínat? To nepůjde, nejsem ani Ježíš, ani ještě nemám dostatečně rozvinutého Alzheimera. My ženy jsme andělé a pokud nám někdo odlomí křídla, letíme dál - na koštěti! Jsme totiž flexibilní! Na mém náhrobku bude nápis: "Co čumíš tak blbě? To víš, že bych raději ležela na pláži!" Ano,to jsme MY ŽENY, jsme jedinečné! Dáša

Už několik let vlastním knihu Český rok od jara do zimy od autorky Mileny Motlové. Svatému Jánu je věnováno v knize několik stránek. Jan Křtitel měl silnou pozici v křesťanském náboženství a vklouzl do pranostik a lidového rostlinného názvosloví. V předvečer sv. Jana Křtitele bylo zvykem stlát svatojánskou postýlku z devatero kvítí.: O svatém Janě každý kvítek volá : " Utrhni mě!" Devítce jako číslu na konci řady byla přisuzována magická moc. Složení devatera kvítí bylo různé, ale vždy obsahovalo květ černého bezu, dobromysl, mateřídoušku a jitrocel. Odvary ze sušených bylin - heřmánek,chrpa, kopretina,vlčí mák, máta,mateřídouška a šalvěj - se léčila řada nemocí lidí i dobytka. Za všelék byl považován květ černého bezu a máta. Magickou moc rostlin umocňovalo i jejich zvláštní pojmenování. Svaté dřevo - lípa - mělo chránit dům - domácnost se zdobila lipovými ratolestmi. Magická moc se přisuzovala i božímu dřevci - brotanu, bylině Sv. Jana Křtitela - pelyňku černobýlu, holi sv....

Synagoga v centru Uherského Hradiště byla postavena v novorománském stylu. Jedná se o bývalý židovský templ. V roce 1875 byla vysvěcena rabínem Muhmsamem z bzenecké diaspory. V roce 1904 budova prošla secesní úpravou a byla obohacena o kopuli. V r. 1941 byla nacisty a místními členy Vlajky zapálena. Zcela nevyhořela, ale 12. srpna téhož roku došlo k opětovnému zapálení. Zbyla z ní ruina. Po druhé světové válce byla provedena rekonstrukce, ovšem bez obnovení kopule. Po dalším požáru v roce 1966 ( pamatuji si, že jsem viděla velký černý kouř a vysoké plameny a samozřejmě jsem při hašení nesměla chybět ) vyhořela budova celá. Rekonstrukce proběhla velmi rychle, protože nebyla obnovena řada detailů a architektonických článků. Od té doby začala sloužit jako Městská knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana ( spisovatel, bibliofik a knihovník ). Knihovna se nachází naproti budově Gymnázia ( nemohu si zvyknout na z v názvu ) a tak jsem ji měla po ruce. Každý pátek po škole ( začalo to už na základ...