dauma

Rozhodla jsem se, že proti jarní únavě nebo možná spíš lenosti, začnu bojovat. Včera odpoledne jsem pokročila s prací na zahradě. Nevečeřela jsem dle rčení .......večeři dej nepříteli. V osm večer jsem zasedla k Námořní vyšetřovací službě a o první reklamě jsem slabošsky podlehla své mlsnosti a zbodla jsem dvě řady Studentské pečetě s tím, že zítra už NE. ( Když teď píšu, tak právě jím jednu řadu té velké čokolády, ale jen jednu ! ) Po dvou dílech NVS jsem si řekla, že budu chodit dřív spát. Zahučela jsem do postele a slastně si řekla : " nejlepší místo na světě je můj pelíšek ( i Jonáškův ). Ovšem spánek nikde. Pořád jsem se převalovala, začala mě bolet bederní páteř a v hlavě jsem měla rušno. Nemohla jsem se uvelebit. Trápila jsem se, ale přece jsem posléze usnula. Třebaže jsem šla spát o dvě hodiny dřív, nechtělo se mi ráno z postele. Po vypití dvou kafíček jsme já a Jonášek šli na dlouhou procházku. Po cestě nás pronásledoval útočný hmyz, nalítával na mě z různých úhlů a dokon

Dala jsem na vaše rady a šla jsem s Jonáškem na velikánskou louku ( dříve lány ) natrhat kopřivy na očistný čaj. Vybavila jsem se igelitkou a kuchyňskou chňapkou. Všude tady rostou kopřivy, jsou jich mraky, ale blíž k polní cestě jsou očurávané pejsky. Vydali jsme se dál od cest. Už při chůzi jsem zjistila, že tam kopřivy vůbec nevidím. Chodila jsem asi půl hodiny a kopřiva ani jediná. Jen moře pampelišek. Říkala jsem si, kam se ztratily, vždyť mně z procházek přišlo, že jsou všude. Dali jsme se kolem potoka a nic. Vraceli jsme se po protějším břehu potoka zpět - tedy já jsem se vracela. Darebák Jonáš mně utekl přes potok a pádil opačným směrem do vesnice, odkud zněl štěkot psů za ploty. Mohla jsem se uřvat : " Jonáši, k noze! Jonáááši k noze! Ty darebáku, však počkej, nepustím tě dom! Dacane jeden ! Jone, k noze! " takto jsem křičela do všech světových stran. A jak jsem se tak otáčela, co nevidím - kopřivy a ještě docela malé! Vrhla jsem se na trhání, až jsem měla igelitku p

Mám spoustu fotek z posledních třítýdnů, zážitků a námětů mám habaděj, a přesto se necítím na psaní článků. Jdu z extrému do extrému, na jedné straně šťastná a na druhé nešťastná a netečná. Jsem strašně unavená a nevím proč. Všechno mě bolí. Usínám i při čtení vašich článků, hlava mi padá a já usínám a pak sebou trhnu. Neprobere mě ani procházka s Jonáškem. Asi mám nízký tlak, takto jsem usínala i jako školačka a pak i v práci. Psala jsem na psacím stroji a hlava mě spadla na klapky a spala jsem velmi tvrdě a když jsem se probudila, měla jsem na obličeji otisk klávesnice. No, hrůza, zatajit se to nedalo. Kolegové mi říkali, že už to stejně skoro všichni ví, byl se na mě podívat i ředitel. Kupodivu nic neřekl, ale já jsem se styděla. Dnes jsem šla pracovat na zahradu a pak jsem vyfotila některé kytky. Nevíte, jaká kytka z toho vyroste ? ,, Děkuji vám za vaše komentáře a za to, že jste přišli na můj blog. Přeji vám dobré dny Dáša

T Minulých 14 dní jsem si pěkně pobyla na Slovácku, Týden před odjezdem se mi zdály sny, na základě kterých jsem dostala takové velké nutkání, že musím tam jet . A tak jsem 28. března odjela s neurčitými pocity, co mě potká. Věděla jsem ze snu, že se s někým potkám, ale ať jsem přemýšlela a přemýšlela, nikdo mě nenapadl. Říkala jsem si, že už nikoho ze spolužáků nepoznám a oni mě také ne. Naposledy jsem je viděla na maturitním večírku. Byla jsem hodně napjatá. Po týdnu jsem si řekla, že nic už neočekávám, byl to jen sen s neurčitou osobou. Byla jsem na masáži u mojí Táničky asi 3 hodiny a mlely jsme páté přes deváté. O klientech, o pečovatelkách, o historii.... Vůbec nevím, jak jsme se dostali na jedno jméno. Já jsem byla udivená, že ji Táňa zná a taky jsem si myslela, že pořád žije v Brně. Táňa pokračovala: ona umřela a její manžel taky. Zůstala jsem jak opařená. Ne, to není možné, u ní to necítím, myslím, že žije, a to blízko. Přes půl hodiny probíhalo mezi námi dohadování, jestli j

Dnes vám chci představit mého nového miláčka notbůčka. Zrovna před chvílí mně trvalo asi půl hodiny, než jsem zjistila, kam se mně schovaly nově stáhnuté fotky z foťáku. Už jsem byla vykolejená, foťák prázdný a fotky nikde. Našla jsem je úplně na jiné divně pojmenované složce úplně jinde, než jsem si vytvořila novou složku. Toto mě velice dráždí, mám ráda všechno pohromadě, přesně tam, kde to má být Doufám, že toto už snad byl poslední problém, který mě překvapil. NB je tenký, obrazovka se neleskne ( to byl můj požadavek), z odlesků mě bolí oči. Snad se teď zase rozběhnu s článkama. Mám toho na srdci hodně, protože na Slovácku mě potkala dvě velká překvapení. Velice a velice milá překvapení. Jsem šťastná jak blecha. Děkuji vám všem za vaše dobré rady a komentáře. Přeji vám vše dobré a veselé a radostné Velikonoce. Dáša

Tak už jsem mezi vámi ( ten emotikon je mi dost podobný ). Konečně Nechci to zakřiknout, ale tento týden byl pro mě velice příjemný. Minulý čtvrtek jsme se dohodli, že se podíváme na babičku v Brně. A protože jsme jeli tím směrem, rozhodla jsem se, že pojedu na Slovácko s Jonáškem a chvíli tam zůstanu. A jsme tady! V pondělí jsem hned naklusala ke klukům, kteří prodávají počítače a pomáhají mně zkrotit to, co zkoním na počítači. Taky u nás ve dvoře parkují. Pomoc oboustranně vyhovující. Můj cestovní netbook je kaput a manželův NB zcípnul úplně ve středu. Přitom můj nebyl tak starý - z roku 2011, moc tedy nevydržel, asi se tyto malé netB schválně vyrábějí na krátké funkční období. NB manželův byl starý osm let. Asi už tím věkem měl právo na odpočinek. Doporučili mně značku DELL a objednali mi ho a druhý den přišel ze skladu. Dva dny potom nahrávali aktuality a seřídili ho tak, jak mně to bude vyhovovat. A nastal čas učení, pečlivě mně vše ukázali a odpověděli i na mé dotazy a předved