dauma

Nedávno v článku nazvaném 1. půlrok 2015 jsem vám ukázala společné foto z jazykového kurzu ve třetím ročníku na gymplu. Nedívám se tam do slunce, protože trpím světloplachostí. Klobouk dolů před všemi, kteří mě nikdy neviděli, a přece odhadli správně. Je velmi těžké odhadnout osobu jen podle psaného slova a sdělených myšlenek. Já si také představuji vás, když čtu vaše články. Musím se přiznat, že jsem se párkrát minula. A nebo zase naopak. Moje překvapení bylo vždy příjemné. Následující fotka z května 2015 je selfíčko. Selfíčka nenávidím, ale stejně nenávidím chodit k fotografovi ( tam jsem byla snad před 20ti lety ). Nemám dokonce už asi 6 let kartu MHD. Prostě už nemám v zásobě žádnou fotku vhodnou na průkazky. Tato fotka vznikla na popud organizátora setkání po 40 letech, který každého požádal o foto a rozesílal fotky dál, abychom se poznali. Kdepak já a k fotografovi. Dnes jsou možná už jen v Praze fotografická studia, kde vás napudrují, abyste se neleskly a upraví vám účes. Toto u

Kvůli oteplení jsme si včera vyjeli do Orlických hor, abychom ještě zažili krásně sněhobílou krajinu. Vyjeli jsme po Objektivu s tím, že se zastavíme na obědě v Dobrušce. V restauraci na náměstí si manžel objednal kachnu s červeným zelí a s knedlíky. Byla to velká porce - čtvrt kachny. Já jsem si objednala pizzu,nepamatuji se,jaký měla název, ale byla obrovská a opravdu vynikající. Tolik množství náplně, to nedávají ani v pizzeriích. Ochutnali jsme si navzájem naše jídla a málem bychom mlaskali. Dala jsem si na pití malé pivo. Po zaplacení jsme hodně chválili a slyšela jsem z kuchyně, jak slečna servírka říká " velká chvála kachny a pizzy". Půl pizzy mi zabalili, nebyla jsem schopna celou sníst - to bych se pak svalila a spala a břicho bych na procházkách neunesla. Po obědě jsme obešli náměstí, kde jsem vyfotila zajímavosti Celý výlet byl pro mě velmi citovou záležitostí. Do Dobrušky jsme celá devadesátá léta jezdili s malými dětmi z chalupy nakupovat. Moje oblíbená prodejna

Letošní Ježíšek ocenil, že jsme sekali dobrotu a patřičně nás odměnil. Proto byla první polovina ledna kulturní. Na počátku ledna jsme byli v Městském divadle na hru Koule. Z počátku jsem nebyla vůbec v obraze, jen sprosté výrazy a křičící žena. Bylo to vlastně o životě Heleny Fibingerové. Obsazení osob bylo vynikající. Nejvíce jsem se pobavila ve scéně s ostrou reportérkou Barborou Tlachecí ( tedy Tachecí ) a ještě výborně zahraný jeden reportér. Doráželi na HF, zda necítila vinu a jestli ji to nějak ovlivnilo. Samozřejmě, že ne, naopak je pyšná na své výkony. Však přece anabolika užívali i sportovci z Ruska. Jsem z hry rozpačitá, byla to v první třetině slátanina. 15. Ledna jsme jeli na koncert do O2 Areny do Prahy. Dirigoval svou hudbu Ennio Morricone. Sbor čítal přes 70 osob a orchestr České filharmonie měl skoro 100 hudebníků. Zastoupen byl snad každý existující nástroj. I harfenistka byla plně využita. E. Morricone zkomponoval hudbu k více než 500 filmům. Je považován jednoho z n

Začaly prázdniny. Prázdniny ještě i po tolika letech od studia ve mně vyvolávají pocit svobody, dlouhého volna a radosti. Hodně času jsem trávila v konihovně - jako brigádnice a po měsíci brigády jsem tam byla pečená vařená ( dostala jsem se do skladu zakázaných knih a hltala jednu za druhou). Knihovna byl můj sen, brázdila jsem se encyklopediemi a cestopisy, které mě přivedly do jiných světadílů. V čítárně jsem se seznámila s jedním klukem, který chodil každý den a pak se mi přiznal, že kvůli mně. Také jsem jezdila ve velkém vedru na kole ( nevadilo mně to tenkrát, aspoň mně nebolely uši ) do všech koutů města, kde jsem ještě nebyla. Úplně nejraději jsem se vracela do Buchlovic na zámek - hlavně do zámeckého parku, kde jsem pobyla i několik hodin. A nyní se vrátím do minulého roku. ČERVENEC Byly u nás na faře dva týdny děti - tady stupeň vítězů v petangu. Děda je velmi soutěživý, nikomu nic nedaruje , proto se děti neradují. Ale to zklamání mizí během vteřiny, kdy začínají jiné závody

Leden a únor jsou většinou klidnými měsíci. Alespoň pro mě ( pokud nejsem nemocná ). Mám čas na čtení, ruční práce, na hraní s Jonáškem, na návštěvy u dětí. Manžel, chudák, hned vlítne do pracovního procesu. Leden byl suchý a na naše poměry teplý, dokonce začaly kvést některé keře. ÚNOR Jak vidíte bylo slunečno. Konečně sněží. BŘEZEN A sněží až do 2. března. Velká bouře 31. března. Oblaka byla černá jako uhel. Začíná prosvítat přes mraky slunce. Po bouřce - Jonášek kontroluje stav na předzahrádce a na ulici. Při bouřce mně skočil na klín a já jsem ho přikryla dekou. DUBEN V dubnu začaly práce na zahradách a v sadu. Bylo krásně. Kvetou stromy a tráva je posetá chudobkami a v sadu pampeliškami.. KVĚTEN byl suchý a velmi horký, ale pro mě báječný. Celý měsíc jsem byla na Slovácku. Žítková - moravsko-slovenské pomezí - kopanice, říká se tomu v Uh " na konci světa ". Krajina nádherná a tajemná. Sešly jsme se 3 blogerky na výletě. Psala jsem ( snad ) o tom článek. Kostel na Masaryk