dauma

Minulý týden jsem v Levných knihách zahlédla dvě nevázané knihy malého formátu. Ležely tam tak halabala na úplně jiných žánrech. Byly hezky tlusťoučké a byly tady už poslední. Úplně poskakovaly rozčilením, jestli i ony půjdou k tvořivému člověku. Rad mají na rozdávání. Kniha o háčkování má 300 stran. Když si kupuji knihu, tak si v obchodě pár nahodilých stránek přečtu, jestli mně vyhovuje styl psaní autora, na záložce si přečtu nástin obsahu a na zadní záložce něco o autorovi. Otevřela jsem knížku a začetla jsem se, na co se háčkařky ptají, no zjistila jsem, že tu radu také potřebuji. Rady pro pletení mají 370 stran. Šup s něma do košíku a už leží u nás doma v pleteném proutěném koši. Děkuji vám všem za milé komentáře. A teď mně držte pěsti, ať se mi to podaří uložit. Dobrou noc dáša

Minulý týden mně přišel do schránky časopis Ona ví. Tento pátek ( vlastně včera ) mi přišla Rozmarýna. Je v nich plno inspirace nejen pro Velikonoce. Možná se vám něco bude líbit a pustíte se do výroby. Do této panenky jsem se zamilovala. To je krása! Uháčkovala jsem 4 náramky a večer se pustím ještě do dalších dvou. Byla jsem jimi tak nadšená, že jsem ve středu po obědě s kamarádkami šla do galanterie (pro ty, které znají Hradec ) na Masarykově náměstí a nakoupila hodně barevných knoflíků a šest odstínů růžových nití. A večer jsem začala háčkovat. Barevnost tašky se mi moc líbí. Tyto tenisky bych si moc přála, tašku by mně mohli k tomu přidat, že ? Knihu jsem včera v Luxoru neviděla, nevíte, už vyšla? A tady radostně běží ježečci k Libušce ( Ježurce ) a jejímu manželovi. Pro vás kytička pro radost. dáša

Netrpělivě vyhlížím jaro, dávám mu týden. Dýl už to nevydržím. Celé dny šero, prší, člověk neví, jestli je ráno nebo pět odpoledne. Špatně spím a mám velice nepříjemné sny. Nestojím už o to, abych každý den vstávala jak zbitá s třeštící hlavou. Proto také myslím na svoje miláčky vnoučátka. Vyrobila jsem jim velikonoční vajíčka na pověšení. Vnučce jsem uháčkovala taštičku s látkovou podšívkou. Vše v pestrých barvách. Šeď musí pryč. Myslím si, že malým a zeťovi se budou líbit. Náš nejstarší vnuk měl dvanácté narozeniny. dvanácté! Pro mě je to teprve nedávno, když jsem ho chodila okukovat v inkubátoru. To byly tenkrát nervy. Mám statečnou dceru. On je pro mě pořád malým kloučkem, moc hodným a milým. No a já jsem si myslela ve dvanácti, že se budu vdávat! Mějte se všichni fanfárově dáša

od kamarádky k narozeninám. Výtvarnice studovala AVU a věnuje se textilnímu výtvarnictví. Je švagrovou mojí kamarádky. Jezdili jsme s manželem a dětmi před lety i na její výstavy. S kamarádkou a jejím manželem jsme se seznámili v červenci roku 1990 na slavnostech k výročí bitvy u Chlumu. Stáli jsme vedle sebe při ohňostroji a promítání na zdi staré radnice, obsahem byla bitva. Slovo dalo slovo a do hluboké noci jsme seděli na schodech a popíjeli vínečko. Bylo teplo a náměstí bylo dlouho plné lidí, kteří se sem přišli také pobavit. Atmosféra byla fantastická. Od té doby spolu jezdíme i na dovolené nebo jedou s námi na Slovácko a na faru. Děti si také padly do oka. Známe se navzájem se všemi členy našich rodin. Když se sejdeme, je nás přes 4O. Jsme rádi, že se máme. I naše dospělé děti se setkávají. Tento způsob vyšívání a síťované háčkování ( nebo co to je ) bych chtěla umět. dáša P.S. Tak a spálila jsem francouzské brambory - cibule je skoro černá - tu máme nejraději !

Včera jsem dostala do schránky nové číslo časopisu Ona ví. Moje srdce se zatetelilo už při pohledu na obálku časopisu. Horlivě jsem listovala a nad každou novou stránkou jsem jen vzdychala nad tou nádherou a množstvím návodů na ruční práce. Potom jsem strávila hodinu pečlivým zkoumáním pracovních postupů. Vybrala jsem si několik věcí, co bych chtěla udělat. Nevím, jak to všechno stihnu. Tento víkend a příští máme velké oslavy několika jubilejních narozenin, normálních narozenin a několika svátků. A vše se bude konat u nás doma. Mám hlavu jako škopek, co vše budu vařit a péct pro 12 lidí. Nechci se pouštět do něčeho nového, nevyzkoušeného. ( Děti by měli nejraději palačinky nebo čočku. ) Koncem příštího týdne do 17. 11. budou děti u nás. Už se těším. Dodělala jsem přehoz na manželskou postel pro naše mladé. Už mně byla hanba, slíbila jsem ho na minulé Vánoce. Jenže oba šicí stroje nejsou v provozu. Přehoz jsem dělala ručně, šlo to pomalu, je velký 250 x 250cm. Dodělala jsem ho o dušičká...

A jsem jako slon v porcelánu. Včera jsem došívala deku a schází mi asi 25 cm do konce a došla mně spodní nit. Vzala jsem si moudrou knížku a studovala, co s tím, když to funguje úplně jinak než u šlapacího stroje. Tam jsem odšoupla malý nerezový deklíček a vyndala cívku. Šlo to jako po másle. Ovšem u elektrického jsem nic tak rychlého a snadného nenašla. Cívka sice tu páčku pro vytažení měla, ale nešla vyklopit. Postupovala jsem přesně podle návodu a než jsem krok provedla, četla jsem si ho pomalu a nahlas, jaký krok provedu. Cívku se mi podařilo vyndat. Zajásala jsem. Najednou cak, cvak, dvojité cvak a před nosem mi vypadly 4 součástky na stůl bez mého jakéhokoli mého přičinění Manžel zvolal: pane bože, ty jsi katastrofální člověk, nevím, co s Tebou mám dělat. To můžeš zrovna vyhodit. Nálada byla na bodu mrazu Do opravy jsem se ještě nepustila, musím být úplně v klidu. A to nejsem, protože mi utekl Jonášek, přišel asi ani ne do půl hodiny, ale ty nervy! Vrtěl ocáskem jako by se nic ne...