dauma

, Jonášek, můj nejlepší parťák, milující, oddaný, hodný, radostný, hravý,velký mazlíček, vítací pejsek,vnímajíci pocity paničky. Miloval Mášenku- kočičku, staral se o ni jako o sestřičku. Můj spolunocležník, ležel přtlepený k mým zádům nebo měl hlavičku na mém rameni nebo se zavrtal do mého podpaží. Už nikdy mě nebude hřát svým tělíčkem, Ještě teď cítím v mých rukou jeho jemnou srst pod krčkem a na hrudi jeho sametová ouška. Po spaní vždy pod krčkem voněl jako mimimko. Kolikrát jsme spolu bojovali o jeho zdraví a on to určitě cítil a bojoval také. Teď už to nešlo, cítili jsme to oba. Odešel 16.10.2019. Moc mně Jonášek chybí. dáša ve velkém smutku a depresi

Jeden z nejšťastnějších okamžiků v životě je, když najdete odvahu nechat odejít to, co nemůžeme změnit. Ani nevím, jak mám začít psát o něčem, čeho mám plnou duši už od dětství. Nemám uspořádané myšlenky. Motají se mně v hlavě společně s bolestí i radostí v duši. Jako na houpačce. Na FB mně přišlo výše uvedené moudro. Hluboce mě to zasáhlo. Rozplakala jsem se. Od útlého dětství jsem byla uzavřená. Hrála jsem si s dětmi na ulici, ale nejraději jsem byla sama. Hodně jsem sedávala na širokých schodech,pozorovala oblohu, vlaštovky, poslouchala déšť. Promlouvala jsem si sama se sebou nebo jsem hleděla "do blba". Bylo mně dobře. O hodně později jsem si uvědomila, že to vlasně byla meditace. Klid v duši. Mým nejlepším parťákem byl můj milovaný děda. Seděli jsme spolu na lavičce na dvoře, drželi jsme se za ruku nebo jsem dala hlavu na jeho klín a mlčeli jsme. Byli jsme spolu spojeni dušemi a rozumněli si i bez řeči. Vycítili jsme vzájemně, co koho trápí i z čeho se radujeme. Měli jsm...

jak těžké je soužití s malým tvorečkem koťátkem. Naše Mášenka je velice roztomilá, ale nikdo mě nevaroval, že kotě se rovná malému děťátku, které začne lézt, a to velmi rychle. ( Chi,chich, pmatuji si brášku, který lezl dozadu jako rak a když zarazil o něco, začal strašně brečet. ) Přečetla jsem si několik knih a na netu, co všechno koťátko nutně potřebuje a jakým způsobem ho máme vychovávat. Hodně vymazlit - na to si Máša u nás nemusí stěžovat. Chovám ji, chodíme od okna k oknu, aby se podívala, co se děje ve vesnici. V noci mně spí na vlasech za krkem a přede tak hlasitě, že nemohu usnout. Přitom mě pacičkama s vytaženými drápky masíruje a žužlá mně na kůži. Jde ještě o reflex sání od maminky. Můžu vám říct, je to dosti bolestivé. Jonášek spí přitisknutý k mému boku a hlavičku má položenou v místě mého srdce. Ovšem, když se Máša rozhodne, že po nás bude skákat jako klokan, Jonášek vyletí zpod peřiny, štěkne a běží spát na gauč do kuchyně nebo na křeslo v obýváku. Jakmile seskočí z po...

Dnes odešel z tohoto světa J a n T ř í s k a 3. 11. 1936 25. 9. 2017 Stalo se to při příchodu tohoto dne na následky tragické události. Spadl z Karlova mostu do Vltavy. Zahalil mě velký smutek. Milovala jsem ho od mého dětství. Měla jsem tu čest vidět ho ve velké roli krále Leara v Pražském podhradí. Úžasný zážitek. Byl Panem hercem par excelans. Mistr herectví. Až do své smrti na něj nezapomenu. dáša