dauma

Zítra bude letní Slunovrat. Už v dětství jsem považovala Slunovrat za něco tajemného až magického. Myslela jsem si, že v ten den i noc se dějí zázraky. Dodnes mně v této době připadá, že jsem nabitá v ten den vyjímečnou energií a vnímám svět okolo sebe citlivěji než jindy. Už naši předci vnímali Slunovrat jako vyvrcholení zápasu světla a tepla nad zimou a temnotou. Věřili, že v tomto čase se uvolńují magické síly země, že obracující slunce nad nimi ztrácí svou moc. Čas letního slunovratu byl vyhrazen jeho oslavování. vzdávání díků a přinášejí oběti za budoucí úrodu. Na zemi Slunce zastupoval oheň a o Slunovratu se rozdělávaly posvátné ohně k poctě slunečního božstva. Z křesťanského hlediska byly slavnosti Slunovratu pohanským zvykem a církev ho nahradila křesťanským svátkem svatého Jana Křtitele. Přesto symbol slunce pronikl do církevních obrazů, textů i obřadních předmětů ( svatozáře, monstrance, sluneční rozety na průčelích katedrál ). V době raného křesťanství byl na římských nástě

Dnes byl pro nás den D. Poslední dcera měla dnes slavnostní rozloučení se střední školou spojenou s předáváním maturitního vysvědčení. Aula školy byla přeplněna rodiči i prarodiči a příteli a přítelkyněmi studentek a studentů. Připadalo mi to svojí atmosférou promoce - navíc tam byly kulturní vložky. Začínalo se hymnou a končilo studentskou hymnou. Konečně jsme se dočkali - známku ze slohu dostala škola včera. Naštěstí jí to vyšlo. Byly to krušné tři týdny, kdy jsme byli udržováni v nejistotě, zda sloh prošel či ne. Takové maturity jsme nikdy nezažili - šlo o ponižování dětí i učitelů a nervy měli v kýblu všichni, včetně rodičů a příbuzných. Děti poznaly krutou nespravedlivou realitu, která nehodnotila jejich úsilí a prospěch během čtyř let, ani neocenila jejich výborné výsledky na různých celostátních i zahraničních soutěžích. Četla jsem v novinách jejich nádherné slohové práce, které se neminuly tématem, nebyly v nich ani gramatické chyby, naopak obsahově byly na vysoké úrovni. O těž

V sobotu po cestě na faru jsme se zastavili u soukromého zemědělce a koupila jsem tam 12 kg jahod. ( Jak jsme je v bedýnkách přenášeli do auta, tak už jsem si říkala, že jsem to s tím množstvím přehnala. ) A bylo to tak. Po obědě jsem začala s přípravou. Nenávidím mytí skleniček a víček a po okapání ani jejich utírání. Manžela jsem poslala nakoupit cukr a Gelfix. A pak nastalo umytí jahod, odstopkování, vážení a vaření.A neustálé míchání a pak plnění lahví. Poté umytí hrnce a tak se to opakovalo 9x. Zápěstí jsem už měla v křeči od míchání ( dodnes mě ještě trochu bolí ). No, a tento maraton skončil o půlnoci. A co dělal můj manžel ? Po nákupu v poledne zasedl před televizi a sledoval až do noci všechny možné sporty. Při fotbale strašně na fotbalisty nebo rozhodčí neustále křičel. A v pondělí s kamarády z volejbalu odfrčel směrem Wroclaw na utkání Česko - Řecko. Nechali si pro tento zápas vyrobit vlastní trika. Nalevo je vstupenka na zápas položená na triku. No. Každý máme svého koníčka

Můj domov, do doby než jsem se vdala, byl na Slovácku. Mám to tady moc ráda, a když jsem tady, tak říkám, že jsem tady doma. Mezi vinohrady se žije moc krásně. Člověk se zde cítí šťasný a svobodný. Připadá mi to, jako bych žila blízko moře v Chorvatsku. Rostou tady běžně moruše a oskeruše a je tady hodně štěpnic. Hrozny se stříhají ručně, pálí se slivovice z trnek. Manžel, když mě jel poprvé navštívit ( to jsme spolu chodili ), mi řekl, že první, když vlezl do vlaku směřujícímu do Hradiště, cítil slivovici. A taky dostal štamprlu a popíjel se spolucestujícími. Přijel ke mně celý rozjařený.Už se ani nebál budoucích tchyně a tchána. Naopak se všichni smáli s ním. Přímo v Hradišti ve čtvrti Mařatice jsou vinice a spousta vinných sklepů. Mařatice jsou na kopci a kromě jiného je tam i hřbitov, ze kterého je krásný výhled až na hrad Buchlov. Když jsem šla ze hřbitova mezi sklípky v březnu dolů, bylo strašné horko a já jsem měla kabát a kozačky. Nohy mě strašně v těch kozačkách bolely. A od

Už podruhé jsme se vrátili k našemu osvědčenému bydlení na kopci s výhledem na Elbu a okolní kopce se středověkými městečky. Pod městečky jsou farmy s pozemky a olivami. Pan domácí bydlí mimo a je tady pět apartmánů ( pro dvě až šest osob, ale ve všech je ještě rozkládací gauč ). Náš apartmánek v přízemí sestával z jedné velké místnosti přepažený vysokými a dlouhými skříněmi. Vstupuje se dovnitř přímo z terásky do první části místnosti, kde je plně vybavená kuchyňka,jídelní stůl a rozkládací gauč. Odtud vede krátká chodbička ke koupelně ( sprchový kout, umyvadlo a WC ). Za skříněmi, jejichž čela jsou obrácená do kuchyňky, je manželská postel, noční stolky a komoda. Na terásce je stůl s křesílky. Stěny jsou z kamene a futra a dveře na WC z bytelného dřeva Okolo je obrovská louka, jsou na ní lehátka, lavičky a blízko příjezdové cesty je i bazén. A nad bazénem je travnaté parkoviště. Každý apartmán má vchod zvlášť, cestičky jsou odděleny stříhanými vysokými keři. Všichni mají své soukro

Skotské tousty dostatečné množství plátků veky nebo krajíců chleba 3 vejce 1/4 kg eidamu cibule tatarská omáčka paprika v oleji ( sterilovaná ) olej na smažení Sýr nastrouháme ( množství zvýšíme podle potřeby ), přidáme vejce a jemně pokrájenou cibuli, vše smícháme. Směs natřeme tlustě na veku nebo půl krajíce chleba (dcery a já to máme radši s chlebem, zbytek rodiny s vekou ) a natřenou stranou osmažíme na oleji. Tatarská omáčka Do mixéru dám 3 žloutky, osolím, opepřím, přidám lžičku plnotučné hořčice. Mixér pustím na nejvyšší obrátky a vrchem přikapávám olej do té doby, než omáčka dosáhne potřebné hustoty. Nakonec do ní dám kousek papriky pro barvu a rozmixuji. Na hotové tousty dám tatarku a ozdobím proužkem nakládané papriky. Je to rychlé a moc dobré. Tatarku můžete koupit. Tento recept z časopisu Mladý svět 1980 - příloha Péťa vařič - jídla pro chudé studenty. Dobrou chuť.