dauma

Požehnané a šťastné prožití vánočních svátků a pevné zdraví, harmonie a radosti v roce 2020 přeje Dáša

V dubnu jsme navštívili naše příbuzné všichni čtyři - manžel, já, Jonášek a Mášenka. Pro Mášenku to byla druhá návštěva. Jeli jsme šalinou na Svoboďák na jarní trhy, bylo docela pěkně, sice pod mrakem, ale dalo se už sedět venku s vínečkem. Se švagrovou jsme si daly 2 deci růžového a navrch ještě jednou. Pěkně jsme si popovídali všichni a vůbec se nám nechtělo zvedat. Vydali jsme se na Petrov procházkou přes Zelný trh a nejprve jsme namířili za vzpomínkou na Schillingrovo náměstíčko. Jó, tam se toho změnilo. Domy opravené a na konci k ulici Husova jsme narazili na hejno havranů. Jsou překrásní! Tady jsem přijížděla a vystupovala z kolejí na fakultu. Ulička k Zelňáku vede z kopečka a cesta ve zkouškovém období byla svědkem mého sevřeného hrdla, bušení srdce, žaludku na vodě a třesoucích se kolen. Otevřelo se náměstí s trhem a pod ním velká šedá budova fakulty. Zastavilo se mně srdce a chtělo se mi utéct. Právnická fakulta v náhradních budovách za socíku. Z pohledu ze předu bylo v pravé ...

Ve čtvrtek jsme jeli na veterinu s Mášenkou a Jonáškem na veterinu. První injekci dostala Mášenka na uspání. Bránila se, syčela a kousala. S druhou injekci byl na řadě Jonášek - očkování. Pro Mášu jsme si měli přijet odpoledne. Vydala jsem se do města s plánem na papírku, co všechno musím obstarat. Nejdříve jsem se jako vždy usalašila v prodejně knih. Udělali mně radost,koupila jsem si tři knihy od mého oblíbeného autora a objednala jsem si knihu Anglické listí ( ne ľisty ). Pak jsem zamířila ke kadeřnici zeptat se, jestli na mě bude mít čas. Řekla, že ve dvanáct. Naskytly se mi 3 hodiny volna. Zastavila jsem se na trhu, kde jsem nakoupila čtyři tašky bylinek. S pěti taškami a kabelkou jsem vplula do Lahůdkářství a nakoupila samé dobroty. Koláčky s povldlama a velkým množstvím drobenky se rozplývaly na jazyku. Iperský špek a párky pak provoněly celý byt. Párky měly 97 % masa. Miluju tyto malé obchody, hezky se pobavíte s prodavačkami , které mně doporučily ty párky a špek, al i s nakup...

Nebyla jsem na blogu dost dlouho. Mám spoustu zážitků i fotek. Přiznávám se, že jsem ale za září ani nic nenafotila, neměla jsem na nic klid v duši. Myslela jsem si, že už bude líp, ale není mi to dáno. Jonášek bude muset jít na operaci. Vy, co chodíte na můj blog, víte, že má těžce nemocné srdíčko. Pan doktor mu nechtěl už před čtyřmi lety čistit zuby, protože měl velké obavy, že by narkózu nepřežil. Během měsíce se mu udělala výduť ve střevě, stav je životu nebezpečný. Bolesti ještě žádné nemá, je pořád veselý a hravý. Můj miláček teď leží přitisknutý ke mně. Píšu na pohovce a každou chvilku ho pohladím a on mně olízne ruku a já polykám slzy. Jonášek spinká se svým polštářem a dekou v kuchyni na gauči. ( Může spát hluboce, ale jakmile vezmu foťák, tak se probudí. ) Proto vám posílám pár fotek květin ve dvoře. Přeji vám Slunce v duši. dáša

Vůbec nevím, jak posat moje pocity a úzkosti V předchozím článku jsem psala o mém úrazu oka. Ihned po úrazu se mi zhoršilo vidění - téměř nevidění. Věděla jsem, že po prodělaných zánětech očí od 9 let, mám jizvy na rohovce, na sítnici ( chatrná sítnice) a zákaly ve sklivci. Před 6 lety se mi roztrhala celá sítnice na pravém oku. Podstoupila jsem operaci ( ještěže je už možné sítnici operovat, za mého mládí znamenalo slepotu ). Pravé oko bylo pro mně velice důležité,bylo dominantní. Po operaci jsem viděla velice špatně, ale společně s levým jsem viděla podle mě " dobře ", podle primaře " ženská, ještě že vás nepřejel autobus ". Já jsem byla moc ráda, že jsem viděla tak, že jsem mohla číst s brýlemi knihy, ale ne noviny. Malá písmenka se mně slívala. Také jsem pletla i složité vzory, háčkovala a šila. Od operace nevidím a tudíž se netrefím s nití do žádné jehly ( ani těch anglických ). Ale říkala jsem si, jak můžu být šťastná, že vůbec vidím. Nemohu pracovat skloněná,...

jen já ! Pracuji , jako všichni zahradníci, hodiny a hodiny každý den na zahradě. Jde mi to pomaleji, než si přestavuji. Seju, sázím, přesaďuji, hnojím, vápním a hlavně pleju. S pěťourem a mechem potupně prohrávám. Letos roste nadměrné množství stálých nájemníků našeho trávníku i záhonů. Obrovské bršlice kozí nohy, vlaštovičníky, pampelišky. Pampelišky mám moc ráda, ale letos překonávají samy sebe - Vysoké kolem 70 - 80 cm a listy jako plachty dlouhé až 30 cm. Miluju přírodní venkovskou zahradu, ale čeho je moc.... Manžel mně říkal, že je dobře, že jsi tu celý týden a stačí 2 hodinky denně a budeš mít krásnou zahradu. Ze dvou hodin vzrostl čas strávený prací na zahradě na 8 hodin. A to nestačí !!! Podívám se kolem sebe a vidím tu hrůzu nedodělků - např. suché větve na stromech. Kam jsem dosáhla, tam jsem je olámala. Stydím se a nelíbí se mně tak zanedbané stromy. Keře ( vysoké 3 m ) jsem probrala, odsranila výrůstky kolem kmenů, ovšem na nálety vysoké asi 6 m jsem neměla sílu. Odřezala...

Začátkem dubna odkvetly sněženky a rozkvetly narcisy a krokusy. Bohužel jsem neviděla kvést bledule. Nechápu to. Asi proto, že často pršelo a na zahradu jsem nechodila. Jen úprkem na kompost s dřevěným popelem nebo zeleninovým odpadem. Na Velikonoce přijely už ve středu vnoučata. Moc jsem se na ně těšila. Hned druhý den po příjezdu na Zelený čtvrtek přijel náklaďák plný dřeva. Chudák pan řidič zapadl do bahna, složil nám tudíž dřevo před bránu. Děcka měla vyvalené oči, kolik toho dřeva je. Náklaďák při sypání popojížděl dopředu a za ním se objevila velká hromada dříví. Suché dřevo jsem objednala zase na pile. Manžel si myslel, že si na svátky odpočine a bude se věnovat jen dětem. V ty dny dost pršelo, přesto mu děti pomohly nakládat na kolečko a vyskládat ve stodole. Zpátky ze stodoly k hromadě dřeva je děda vezl v kolečku. Mávali jsme si a musela ( ráda) jsem se podívat, jak dřeva ubývá. Takto pracovali 3 dny. Nejdříve se vytratili kluci, kdežto vnučka, velmi pracovitá, pracovala až d...