Utíkáček

Právě jsem si vzpomněla, že jsem od sedmé třídy až po vysokou školu nosila

tříčtvrteční volný modrý kabátek s kapucí.

Měla jsem jej moc ráda. Kapuce byla pro mě moc důležitá,

protože nerada nosím deštník.

Utíkáček proto, že jsem chodila velice rychle a spolužáci mi nestačili,

tak mě drželi za kabát ze zadu.

Nyní chci ale psát o jiném utíkáčkovi - o Jonáškovi.

Jonášek je právoplatným členem rodiny, je milován a rozmazlován,

nosíme ho do schodů i ze schodů, kvůli jeho špatné páteři,

jako čínského palácového pejska - jen ten polštářek sametový chybí.

Možná bych ho mohla ušít.

Možná se na nás Jonášek zlobí, že polštářek nemá, a proto se nám odvděčí

hromadou chlupů na našem oblečení, většinou černém.

Na vesnici nám pořád utíká za fenkami.

Pořád ještě hledá labradorku Astičku, kteá je, chudinka, už půl roku po smrti.

Byla to jeho i naše velká kamarádka.

Jonášek má pevně zavřená očička a říká si" nechte mě chvilku na pokoji, chci si odpočinout, protože mám jiné plány,

a to musím být fit".

Cítím, že má něco za lubem, schovám se za strom a sleduji, jak se plíží k brance do další zahrady

a odtud je velice blízko k velké louce - na svobodu.

Nenápadně se připlížil k brance a vyčkává, kdy si ho nikdo nevšimne a pak šup a je v tahu.

A za loukou slyšíme štěkání psů, které míjel okolo plotů.

Běhá až k silnici ke psům bývalé paní pošťačky.

Po půlhodině se vplíží zpět na dvůr a byl by rád neviditelný.

Ale to mu neprojde, protože panička na něho čeká.

Opět dostane kázání, že na silnici nesmí, protože tam jezdí rychle

zemědělská technika, zbyla by z něj akorát fašírka.

Dívá se bokem a přeje si, abych už řeč ukončila, protože je z toho vedra a výletu unavený.

Ovšem napřed namířil k bráně, jestli není náhodou otevřeno, ale nebylo.

Odploužil se tedy domů

a tady jsem ho našla

Spinkal jako neviňátko. Asi měl sladké sny, protože jemně pokňukával ze spaní.

Všechny vás srdečně zdravím a ať je vám jen " HEJ "

dáša

P.S. Omlouvám se , že jsem nestíhala komentovat vaše články, jednak s dětmi není čas a druhak máme špatný signál,

většinou se mi nedaří ani rozkliknout novinky v Seznamu, o poště se mi mohlo akorát snít.

Manžel byl nešťastný, potřeboval pracovat na NB, a prochodil skoro celou vesnici s NB v rukám a otáčel se na všechny strany jako kača v čepici. Bylo mi ho líto.