dauma

Orchideje, které vám nyní posílám, jsou na fotkách, které jsou zatavené do folie. Svítilo na ně slunko. Už není v mých silách, ukázat vám všechny fotky, bolí mně už zadek. Všechny tyto následující orchideje pán množí. Trvá to několik let, než je kytka k prodeji. Řeknu vám, že se hodně nadře. A velké výdaje na topení a svícení ve sklenících v zimě. Určitě se mu to vyplácí. Kdybyste ho viděli, s jakou jiskrou v oku dokáže o nich povídat. Natáčela u něj i Toulavá kamera - vloni jsem reportář viděla v televizi. Jezdí sem zájezdy v autobusech a aut je plná celá vesnice. Mají i parkoviště přímo na svém pozemku. Jestli máte nějaké problémy s vlastní orchidejí, můžete ji přivézt a on vám poradí, co s ní. Totéž platí i o thilandsijích a sukulentech. Ta růžová jemná je moje favoritka. Tyto u mě vedou. Taková něžnost. Škoda, že je neumím pěstovat. Nebojte se, už vás s orchidejemi nebudu otravovat. Já se chodím také každý rok na výstavu jen pokochat. Nakoupím tam spoustu keříků a květin do zahra...

Minulý pátek jsme dorazili na na faru a zjistili jsme, že se zase koná velká prodejní výstava květin. Byla jsem potěšená. Ovšem jen do té doby, než jsem prošla dvůr, zadní zahradu a sad - tráva a kopřivy v mé velikosti. Bršlice kozí noha, vlaštovičník, bodláky a listy a stonky odkvetlých pampelišek do půl stehen. Listy měly pampelišky i 20 cm na šířku. Nejvíc mě dorazily pečlivě vypleté záhony před měsícem. Stačilo 30 dnů a záhony nebylo vidět . Obrovské pampelišky ( to už se nedá říct pampeliška ale hnusná pampeliša potvora), vysoké vlaštovičníky a tráva. A navíc ten odporný mnou nenáviděný pěťour, který pokryl celou plochu zadní zahrady a kořeny měl snad do Austrálie. Popadla mě hrozná beznaděj. Nemohla jsem se ani udržet na nohou a spadla jsem do kleku, v hlavě mně lítalo něco těžkého a dostala jsem silnou migrénu do levé poloviny hlavy, která přešla v zápětí do pravé strany hlavy. Byla jsem tak zdecimovaná, že jsem manželovi řekla, že na zahradu kašlu. Začala jsem drhnout obroušen...

Jsem už třetí týden na Slovácku. Prvních 14 dnů jsme s Jonáškem bojovali s jeho nemocí. Ve středu dobral antibiotika a už hraje zase fotbal. S panem doktorem jsme se rozloučili, nevím, jestli se nám nebude stýskat. V jeho ordinaci za mostem přes řeku Moravu v UH byla Jonáškovi věnována velká péče. Tímto panu doktorovi veřejně děkuji, i když vím, že on určitě blogy nečte. Nešli jsme z ordinace přímo domů, procházeli jsme se kolem Moravy a já asi po xté obdivovala krásné prvorepublikové vily. Z jedné vily vyšla ze zahrady nějaká paní, celá v černém, a nesla větší krabici. Plakala. Napadlo mě, jestli to není maminka mé kamarádky ze základní školy. A byla. Poznala mě. V krabici nesla kočičku k veterináři......asi víte kvůli čemu. A před dvěma měsíci jí zemřel manžel. Kočičku jsem pohladila, vzala jsem krabici a spolu jsme šli ( i s J. ) do ordinace. Pan doktor paní poslal domů ( bydlí nedaleko ) a já čekala. Krabici s kočičkou jsem jí donesla. Pozvala mě na zahrádku a ukázala mi, kde kočič...

Poslední týden v dubnu jsme s manželem měli UŽ 37. výročí svatby. Manžel mně koupil gerbery - byla z nich moje svatební kytice. Ale takové barevné jsem neměla, nebyly k sehnání, nedaly se koupit ani v Praze. Měla jsem krémové, květinářství i tyto někde objednalo a už byly trochu ovadlé, okvětní lístky byly unavené a vyvrácené dolů. Hra s Jonáškem - přetahování lana. Fotit a ještě se zároveň přetahovat byla pěkná fuška, nebyl vteřinu v klidu. Tady si už hraje sám s cílem rozškubat lano na cáry. Na zahradnickém trhu na Kuksu jsme nakoupiia sazenice květin a bazalky, která mně umrzla. Bohužel ten týden zradila Jonáška páteř. Byl vyhrbený, hřbet jak kočka a třásl se bolestí. Každý den jsme jezdili na injekce, pak dostal prášky na bolest a léky na uvolnění páteře. Zdálo se, že je úplně v pořádku, běhal jak zajíc. Ačkoli jsem manželovi řekla, že Jonášek má mít klid, vzal ho na výlet do Bílých Karpat. Hned druhý den byl unavený a měl bolesti. Manžel odjel domů a já jsem zabalila Jonáška do ru...

Vzhledem k tomu, že naše zahrady potřebují naši péči, rozhodli jsme se, že zahradu u domu v Hk zatravníme. Bolí mě hodně srdce. Po pěti letech přemlouvání, jsem nakonec kývla. Rozhodlo loňské velké vedro, nestačila jsem vše zamulčovat, také ale vlastně nebylo čím. Tráva v tom vedru nerostla. Před týdnem jsem vám ještě u nás vyfotila kvetoucí květinky. Úplně první, zároveň se sněženkami, kvetla tato něžná kytička. Je zajímavé, že jsem tu první kytičku viděla čistě bílou, teprve na fotce jsem zjistila, že je modře pruhovaná. Prozraďte mě, prosím, jak se jmenují obě kytky výše zobrazené. Probrala jsem silně bergenii. Potvůrka se roztahuje a už měla nadzemní kořeny široké jako hadice od vysavače. Dělám to každý rok a pokaždé manžel hořekuje, že nám zahyne. Ty malé střapaté jsou ostrožky, které se samy rozsemeňují a mám jich tady tísíce. Hodně jich likviduji a také dost jich nechávám mezi zeleninou spolu s měsíčky. No, a toto, to je velká záhada. Koupila jsem ji vloni na trhu a v tomto stav...