Synagoga

Synagoga v centru Uherského Hradiště byla postavena v novorománském stylu.

Jedná se o bývalý židovský templ.

V roce 1875 byla vysvěcena rabínem Muhmsamem z bzenecké diaspory.

V roce 1904 budova prošla secesní úpravou a byla obohacena o kopuli.

V r. 1941 byla nacisty a místními členy Vlajky zapálena. Zcela nevyhořela, ale 12. srpna téhož roku

došlo k opětovnému zapálení. Zbyla z ní ruina.

Po druhé světové válce byla provedena rekonstrukce, ovšem bez obnovení kopule.

Po dalším požáru v roce 1966 ( pamatuji si, že jsem viděla velký černý kouř a vysoké plameny a

samozřejmě jsem při hašení nesměla chybět ) vyhořela budova celá.

Rekonstrukce proběhla velmi rychle, protože nebyla obnovena řada detailů a architektonických článků.

Od té doby začala sloužit jako Městská knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana ( spisovatel,

bibliofik a knihovník ).

Knihovna se nachází naproti budově Gymnázia ( nemohu si zvyknout na z v názvu ) a tak jsem ji měla

po ruce. Každý pátek po škole ( začalo to už na základce ) jsem si urvala čas jen pro sebe návštěvou

knihovny a čítárny. Studovala jsem encyklopedie, vypisovala detaily a zajímavosti z oblasti dějin,

zeměpisu a literatury - byla jsem vždy velice zvídavá a bavilo mě to. No, to víte, chtěla jsem ohromit

znalostmi svého krásného a sympatického učitele z těchto předmětů, do kterého jsem byla platonicky

zamilovaná jako každá druhá holka na škole.

A on, protože věděl, že toho hodně vím, tak mě posílal koupit housku se salámem na svačinu

To se už dnes ve školách nesmí a v dnešním provozu by to bylo i nebezpečné.

Po povodních v roce 1997 proběhla rekonstrukce, byla obnovena původní architektura a odstraněna

řada pozdějších vnitřních vestaveb.

V roce 2002 byla uvedena do původní podoby v barevnosti fasády, dobudovaná věž

v pseudomaurském stylu a opatřena pamětní deskou v češtině a hebrejštině.

Kopule byla obnovena v roce 2004.

Za mých mladých let se vcházelo do knihovny předním vchodem,

ale zaboha si nemohu vzpomenout na dřívější schody a umístění místností,

pamatuji se jen na vnitřní vybavení.

Pracovala jsem tam i jako brigádnice ( jeden kluk

tam chodil každý den a pořád na mě koukal -

starší knihovnice se bavily - ale nepromluvil

Měla jsem výhodu v tom, že jsem se dostala k zakázaným knihám.

Uličkou okolo dnešního hlavního vchodu jsem chodila každý den,

ale kdybyste mě zabili, nevzpomenu si, jestli tady nějaké dveře vůbec byly

A to jsem si myslela, že si pamatuji, na rozdíl od nových zážitků,

staré zážitky velice dobře. Tak to jem si fandila!

Tyto fotografie vznikly letos 4. dubna.

Ano, bylo krásně, slunce svítilo a vše se zelenalo a kytky jarní byly v plném rozkvětu.

S tímto článkem se přihlašuji do III. kola soutěže u Vendy W.

Děkuji vám všem za podporu ohledně nemoci Jonáška ( nechci to zakřiknout, ale je to lepší )

a také všem, kteří si moje články někdy přečtou.

Mějte se všichni fanfárově vaše Dáša