Netušila jsem

jak těžké je soužití s malým tvorečkem koťátkem.

Naše Mášenka je velice roztomilá, ale nikdo mě nevaroval,

že kotě se rovná malému děťátku, které začne lézt, a to velmi rychle.

( Chi,chich, pmatuji si brášku, který lezl dozadu jako rak a když zarazil o něco, začal strašně brečet. )

Přečetla jsem si několik knih a na netu, co všechno koťátko nutně potřebuje a

jakým způsobem ho máme vychovávat.

Hodně vymazlit - na to si Máša u nás nemusí stěžovat.

Chovám ji, chodíme od okna k oknu, aby se podívala, co se děje ve vesnici.

V noci mně spí na vlasech za krkem a přede tak hlasitě, že nemohu usnout.

Přitom mě pacičkama s vytaženými drápky masíruje a žužlá mně na kůži.

Jde ještě o reflex sání od maminky. Můžu vám říct, je to dosti bolestivé.

Jonášek spí přitisknutý k mému boku a hlavičku má položenou v místě mého srdce.

Ovšem, když se Máša rozhodne, že po nás bude skákat jako klokan, Jonášek vyletí zpod peřiny,

štěkne a běží spát na gauč do kuchyně nebo na křeslo v obýváku.

Jakmile seskočí z postele, Máša vyrazí za ním jako torpédo.

A začíná honička kolem dokola přes všechny pokoje.

První týden, kdy se spolu s Jonáškem oťukávali a Jony se její divokosti,

drápání a syčení bál,běhala jsem za nimi ve dne v noci.

Manžel klidně spal, prý vždyť ty si ve všem poradíš.

Také už je konec mého vstávání před osmou a Jonášek vstával v deset dopoledne.

Ráno před šestou Máša vyskočí jako na pérku a má tolik elánu,

že všichni rychle vypadneme z postele.

Máša leze na stůl !, na police, do tašek, sežere všechno, co není pečlivě uzavřené.

Toto jsem s žádným pejskem nezažila.

Tento týden po příjezdu večer z práce mně manžel řekl, že si myslel, že máme návštěvu.

Tady je plno hluku a povídání!

Ano, povídám si a hraju si s nimi, kárám, vyhrožuju a poučuju.

Někdy ( opravdu někdy ) zareaguje na mé pozdvižené obočí a silným hlasem řeknu " co" a

už skočí ze stolu na židli a nečeká na moje " tam děláš" !

DNES, dnes mě tak vytočila!

Leze i na příbornik, na kterém mám kytku a indiánskou misku s prstýnkama a hodinkama.

Miska byla vysypaná. Chyběl zásnubní prstýnek s diamantem po mé babičce.

Lezla jsem po kolenách a hmatala po zemi. ( Kvůli sítnicím nesmím sklánět hlavu. )

Nevěděla jsem, kdy to vysypala. Akorát ke své hrůze jsem si vzpomněla, že jsem ve čtvrtek luxovala a

pytlík s prachem skončil v popelnici, kterou popeláři včera vysypali.

Vůbec jsem ji neviděla, seděla jsem zády k příborníku a uskladňovala poslední usušené bylinky.

Bylo mně do breku.

Vynadala jsem jí a řekla, ať mně nechodí na oči.

Dobře mně rozumněla, schovala se za krbová kamna.

Manžel přijel k večeru z fotbalu v HK.

A začal hledat.

Po nějaké chvíli přišel ke mně a zeptal se" z které ruky chceš ? " Z levé"

Na dlani mu ležel babiččin prstýnek.

To jsem si oddechla.

Snídají s manželem.

Ráda sleduje okolí venku.

Řekli byste, že toto malé chlupaté neviňátko převrátilo život v naší rodině ?

Tady jsou moji miláčci boží.

Přeji vám dobrou noc a zítra pěknou a veselou neděli.

dáša