Promarněný den ?

Sedím, dívám se na prázdnou stránku tohoto článku a v hlavě mám už také prázdno. Celý den si prohlížím a čtu jiné blogy a nechápu,jak to děláte,že je máte tak přitažlivé,krásné a zajímavé. Já s tím pořád bojuji. Připadám si jako gambler. Snad se časem taky nějak dopracuji k tomu, aby byl můj blog alespoň lepší než nyní a že nebudu tak vyčerpaná z mých neznalostí ohledně jeho tvoření.Myšlenek , vzpomínek, prožitků a nápadů mám hodně, ale.....

Vedle mě leží naše " nejmenší dítě " pes Jonášek. Je to milující pejsek a stále veselý a hravý.

Vzali jsme si ho před čtyřmi lety z útulku jako štěňátko. Rozkousal a okousal nám všechno, co mohl. Papíry, propisky, rostliny,koberce,futra u dveří, starožitný nábytek po prababičce a taky zásadně čural pod stolem, takže jsme koberec vyhodili.Je to náš miláček, který nás nadšeně vítá,i když jde někdo jen na chvilku vynést smetí nebo ke schránce.

Ráno jsme spolu byli venku na velké louce a tam jsme si hráli. Vyčerpaný zalezl pod deku na pohovce a spal celý den.

A proto tento den nebyl tak promarněný, jak jsem si myslela, když jsem začala psát,protože se teď usmívám, když to píšu.

Chtěla jsem tady dát jeho foto, ale obrázek byl tak velký, že mi sem nevešel a já to neumím upravit. Ach,jo.....