Světlo

Dnes už se asi od blogu nehnu. A zítra musím být pracovitá, když už to dnes takto dopadlo.

Když jsem dopsala poslední článek slovy " Ach jo, tak jsem hned běžela do knihovny a našla svého oblíbeného autora Roberta Fulghuma a jeho knihu ACH JO.

A otevřela jsem náhodně stránku, na které mě zaujalo toto :

Nedávno jsem se celý večer díval na světlušky. A věřte mi nebo ne,ty světlušky synchronizovaně blikaly.Všechny najednou. Světlo, tma,světlo, tma.

A když jsem šel spát, jeden z těch malých blikačů mi přistál na polštáři. Tam jsem ho přikryl skleničkou a pořádně si ho prohlédl. A přemýšlel jsem :

Do jaké míry ovládá světluška své světlo na zadečku?

Dala by se světluška naučit morseovku vystupovat pak v bleším cirkusu?

Přivábí někdy světluška malinké můry?

Svítí světluška tak jako hvězdy vždycky - jenomže my ji za denního světla nevidíme?

Líbí se světlušce, když se rozsvítí, nebo je to spíš jako škytavka - taková náhlá bezděčná křeč?

Mají světlušky různý výkon jako třeba žárovky?Vyhořívají světluščí žárovičky, takže staré světlušky, nepovšimnuté a nemilované, jsou odsouzeny k potulování v temnotě?

Jaké by to bylo, kdyby měli lidé podobné vybavení?

Jaké bychom museli nosit kalhoty?

Znám pár lidí, kteří vydávají spoustu světla.Je to tím, že sami hodně světla vstřebali.Předpokládá to dívat se trochu jinak.

Dívat se tak znamená vidět.

Vidět znamená prozřít.

Prozřít znamená pochopit.

Pochopit znamená vědět.

Vědět znamená něčím se stát.

Něčím se stát uznamená žít naplno.

Žít naplno dává smysl.

A dávat smysl znamená stát se světlem.

A stát se světlem znamená být milován.

A být milován znamená hořet.

A hořet znamená existovat.

Tma a světlo.

Možná na to světlušky přišly.

Není to pohlazení na duši?

Tuto knihu jsem přečetla celou znovu.