Nestíhám a utrácím

Včera jsme odstrojili vánoční stromek.Každý den jsme na něm rozžínali žárovky

a najednou jsme se rozhodli, že už nastal čas ho odstrojit ( když jsem byla dítě,

tak jsme doma odstrojovali stromek vždy na prvního máje, naše rodina 1. máj

neslavila).

Poslední pohled na stromek

a teď už je zpracován drtičem a půjde pod hortenzii, jen co roztaje sníh.

Dnes ráno jsem byla na procházce s Jonáškem a bylo jen mínus pět stupňů

pod nulou, a tak jsem mu nenavlékla obleček. Ale asi mu byla zima.Tak jsme se začali honit, aby se zahřál.

Miluji takovou zimu, jako je letos. Mám ráda sníh, který mi vrže pod nohami a všude

je čisto.

I Jonášek je čistý a odpadá mytí tlapek a bříška po procházce. A on je na sněhu

také šťastný.

To je zasněžená hortenzie.

Tato levandule se se objevila u zdi v mezírce za dlaždičkou a roste pod vodovodem.Vyrostla nejvíce z našich levandulí. Tady je ostříhaná, byla

vysoká 60 cm a žije vlastně ve vlhku proti všem pravidlům o pěstování.

Vypadá krásně takto zamrzlá.( Do této zimy jsme vždy levandule zakrývali

větvemi z jehličí, ale po zkušenosti u této levandule, jsme je letos nezakryli.

Uvidíme...

Pak jsem šla do města, prolítla tři knihkupectví a koupila knihy a DVD, dala si vyměnit

pásek na hodinkách, koupila dárek dceři a dva tisíce jsem utratila jako nic.

Doma jsem teď nevěřícně studovala účtenky a děsím se, jak jsem se rozšoupla.

Tento článek opravuji už asi po páté a nevím proč náhled a koncept vypadají jinak než blog - udělají se v něm velké mezery. Už nevím, co s tím.

Poraďte mi někdo, prosím. Děkuji.