Blbá jako tágo

Předminulý týden mi bylo dost špatně. Měla jsem žaludek jak na vodě, ruce

a nohy se mi třásly, byla jsem strašně unavená, ale nemohla jsem spát.

V pátek jsem se rozhodla, že půjdu ke své praktické lékařce.

Zjistila mi, že mám vysoký dolní krevní tlak a předepsala mi léky.

Čekala jsem dost dlouho a vyšla od doktorky po poledni hladová jako vlk.

Zašla jsem si poblíž do mé oblíbené kavárničky, kde jsem si dala hruškové

Kappy a zákusek s velkým množstvím ovoce ( nemám pak výčitky, že jsem

jedla něco moc kalorického - já totiž ujíždím na sladkém ).

Tak si tam hovím a pochutnávám a kouřím, když do kavárny vešla snědá žena

a míří na toaletu.

Když vyšla po schodech zase zpátky, rozhlédla se po kávárně a pak šla ke mně

( byla jsem sama u stolečku ) a spiklenecky se ke mně naklonila a zeptala se,

jestli si může přisednout.

Byla pěkně upravená, tak jsem jí pokynula směrem k židli.

A teď to přišlo : Na vašich očích vidím, že jste nemocná a máte velké problémy.

Paní já su velká léčitelka a všechno od vás odeženu.

Než jsem se nadála, vytrhla mi tři vlasy z hlavy, řekla mi o papírový kapesník, který

zmuchlala a obtočila moje vlasy kolem něho.

Tak na ni tak oblbě hledím a čekám, co bude.

Na kapesník mám dýchnout, pak dýchala ona a pořád něco mumlala.

Zazvonil jí mobil a mluvila jiným jazykem.

Pak mi řekla, ať jí dám všechny peníze, co mám u sebe.

Já na to, že mám jen stovku.

Ona : nelžete, já to na vás poznám. Já su velká léčitelka a zařídím vám všechno,

co si přejete.

Měla jsem stovku a dvoustovku, tak jsem jí je podala.

A ona na mě : Vy máte víc !

Zalhala jsem.

Ona : nelžete, já to na vás poznám, ještě kreditní kartu.

Opět jsem zalhala.

Ona mi zopakovala, že lžu a jaká je velká léčitelka.

Nepřiznala jsem se.

Ona pak opět něco mumlala a pak nade mnou udělala velký kříž.

A pak řekla : Kolik mi necháte ?

Říkám, že nic.

Ona : to si tak málo ceníte svého zdraví a štěstí, které k vám do měsíce příjde,

já su velká léčitelka.

Já : léčitelé neberou peníze, to jen ti lidé, kteří vykládají osud

Ona :Věřte su velká léčitelka a lidi mi dávají deset i dvacet tisíc korun.

Já: nedám nic, vraťte mi peníze

Ona začala křičet nenávistným hlasem, že mě prokleje a vše se mi

vrátí ještě k horšímu

Já : To jste zlá léčitelka a vraťte mi peníze

Vrátila mi peníze a pořád křičela a s nadávkami ( ale ne s prokletím ) opustila

rychle kavárnu.

Dívám se ven a vidím, že na ni čekal komplic.

V kavárně jsem obsluhu na tu ženu upozornila.

Teď, když jdu městem, mám připravený mobil s nastavením fotoaparát

a šmejdím očima, zda ji neuvidím.

Stalo se něco podobného i vám, že jste si mysleli, že jste úplně zblbli ?