Háčkování

Jak jsem dříve psala, že háčkuji čepičky a kloboučky, tak v tom pokračuji.

Vozím příze sem a tam - na faru, k příbuzným i na cesty.

Ale nikde jsem je ani nevytáhla z tašky, protože nikdy na háčkování

nevyjde čas. Ale co kdyby, že ..........?

Byli jsme nedávno u rodičů ( příze v tašce ), upravovali jsme hrob,vyhrabali

jsme písek, nasypali okrasnou kůru v barvě cihly, pod náhrobkem jsme

vyměnili hlínu a zasadili 4 buxusy stříhané do kouliček, koupili jsme velkou

mísu a do ní zasadili ledovky a všechno jsme pořádně prolili. Vypadá to pěkně.

To zabralo celý den.

Pak jsme byli na večeři v hospůdce a usnuli jsme jak pozdě v noci ( ve 2 hod. )

a spali jako dudci do 9 hodin ráno.

Pořád jsme si měli co povídat.

Byli jsme se projít ve vinohradech a všude bylo krásně. I ten vzduch byl jiný.

Prošli jsme si i střed města, abychom viděli, co se zase změnilo.

Cítila jsem nostalgii, pořád mě to tam táhne.Město je útulné, dobře ho znám

a cítím se nádherně.

Když jsem doma, tak je mi dobře, když jsem na faře je mi tam jako

v jiném světě, má v sobě genia loci.

Je to pro mě velmi těžké.

Doma jsem zase začala háčkovat ještě další kloboučky na objednávku

dcery a její švagrové.

Už mám vymyšlené bolerko k šatům, které vnučka dostane od nás k svátku.

Doufám, že se jí i rodičům bude líbit.