Ruční práce

Jsem ráda, po mnohaletém nezájmu o pletené a háčkované věci,že před

dvěma lety nastal obrat a nevedou už tak výrazně jen mikiny.

Okamžitě jsem se chopila příležitosti a začala plést a háčkovat pro vnoučata

( a jejich maminka už o ně taky stojí ).

Háčkovat jsem začala jako dost malé dítě, pak se přidalo pletení ( vedla k tomu

touha,mít něco jiného než ostatní,a také to, že na trhu nebyl žádný výběr -

dederonové věci mě tedy netáhly ).Chodila jsem se inspirovat do Tuzexu.

Když se narodily děti, pletla jsem o sto šest a naučila jsem se i šít - nebyly

pro děti teplé bundy, oteplováky neexistovaly.....

A najednou asi od roku 1997 se objevily velké mikiny a byl konec pletení -

tedy alespoň pro děti, které svetry nelákaly.

Po revoluci bylo všeho najednou hodně - a ty krásné věci na děti!

V ručních pracích nastal boom asi před dvěma lety.

Myslím, že to ovlivnily i weby fleur a minibazar.

Teď mi dcera vždy pošle mailem nějakou fotku, třeba svetru, a chce, abych

ho upletla vnučce nebo dětem kamarádek, jejichž babičky nepletou.

A já se dala radostně do pletení a háčkování, i když jsem zjistila, že jsem

mnohé zapomněla. To nemluvím o vyšívání - když jsem chodila do páté třídy,

znala jsem určitě tak nejmíň dvacet stehů, už si nepamatuji kromě křížkového nic.

Posílám na ukázku foto dvou svetrů, které již nosí tak ty dva roky.

Svetr s tuleněm je z příze, která se kdysi kupovala na kila, měla jsem z ní svetr,

který se báječně nosil, byl příjemný na omak. Svetr jsem vypárala a výsledek je tu.

Přeji vám hodně trpělivosti a hlavně radosti z vlastnoručně vyrobených věcí