příprava na Vánoce

Vánoce jsou pro mě nejkrásnějším obdobím roku.

Nejvíce jsem si je užívala, když byly děti malé,

s radostí se zapojovaly do všech předvánočních

činností.

Vše probíhalo v klidu a pohodě.

Byla jsem s nimi dost dlouho doma, protože druhá dcera

měla sníženou imunitu a je polyvalentní alergička.

Mnohokrát měla do svých 13. let zápal plic a školu

dělala vlastně externě.

No a pak jsem začala pracovat na plný úvazek a začal

kolotoč.

Nic jsem nestíhala, byla jsem unavená a nervozní.

Dárky jsem balila před Štědrým dnem dlouho do noci,

o Štědrém večeru, jakmile šly děti spát po půlnoční

mši, jsem ještě dobalovala dárky pro synovce a neteře

a doplétala jsem jim svetr nebo čepici.

Byla jsem ráda, když bylo po Silvestru.

Teď, když pracuji doma, nastala doba klidných

příprav.

Manžel umyl okna a pověsil vyprané záclony a závěsy

( já nahoru nedosáhnu ani ze židle ).

A potom odjel  před první adventní nedělí na dva

dny s přáteli ( mužská záležitost ) do vinných

sklípků.

Ihned v pátek v poledne jsem si namíchala barvu,

půjčila si schůdky ( ty naše jsou na faře ) a začala

malovat kuchyň - stěnu nad linkou a bočně od okna

jsem vymalovala zeleně a pod oknem a vedle něj a

strop bíle.

Všude byl strašný nepořádek, musela jsem před

malováním vyklidit a sundat police a po malování

vše umýt a dát zpět.

Podlahu jsem myla ve dvě v noci.

V sobotu jsem jsem umyla věci z polic a hodiny.

Skončila jsem 20 minut před příjezdem manžela.

Nejlepší bylo, že manžel se vítal a mazlil s pejskem

v kuchyni a vůbec si ničeho nevšimnul ( a to byla

kuchyň předtím celá bílá ).

Až po půl hodině, kdy telefonoval ( a on přitom

chodí po bytě ), najednou vytřeštil oči, že zapomněl

i mluvit do telefonu.

Líbilo se mu to.( Ale nezapomněl mě upozornit,

že tu a tam je ještě nesetřený stříkaneček - na futru

u dveří a na garnýži - no nezabili byste ho ?!

Přeji vám pohodový den

Dáša