Prázdnota

Tak jsem po dlouhé době , bohudíky, doma.

Byla jsem vystavena takovému psychickému týrání, že jsem se

psychicky zhroutila sama.

Chtěla jsem pomoci po zoufalé prosbě o pomoc, myslela jsem si,

že se něco změnilo a budeme vycházet lépe,

ale zmýlila jsem se.

Jsem ta nestrašnější osoba na Zemi, že by si ode mně ani

pes kůrku nevzal.

Nejněžnější oslovení bylo : " ty hajzle ".

Cítím se jako mrtvá nebo pořád brečím.

Moji drazí blízcí a přátelé mi říkají, že jsem dělala,

co jsem mohla, ať udělám už

navždy tlustou čáru.

Asi to tak bude, až se vzpamatuji.

Ale celý život jsem se kvůli tomu trápila a chtěla se zavděčit,

ačkoli ta osoba mě ze " zásady " ( to mi řekla ) nikdy nechtěla

a nenáviděla mě.

Někdy si přeji, abych se vůbec nenarodila

abych té osobě " nezničila " život.

Mám v duši prázdno.