Víkend na faře

Dnes mě od rána třeští hlava od krční páteře. Mám ji celou ztuhlou a bolí mě svaly na ramenou.

Každou chvíli je masíruji.

V sobotu jsem na faře natírala okna, která obrousil manžel. Ten zase sekal trávník v sadu.

Byla jsem z toho rozčílená, protože mám ráda pampelišky - no a teď kde nic, tu nic.

Ještě že trávník na dvoře nestihl neposekat.

Líbí se mi již název pampeliška, je takový zvukomalebný.

Bylo horko a dusno, a tak jsme roztáhli bazén, cha, cha.

( A včera sněžilo a byly celý den 3 stupně nad nulou.Dnes svítí slunce.)

Barvu pro okna jsme vybrali višňovou. To už před třemi lety - natírám ty tři roky postupně,

kdy je právě čas mezi jinými pracemi.

Těšila jsem se, až barva na slunci bude vypadat omšele ( jako v Provenci ), ale manžel pro to

nemá pochopení a zničeho nic se dříve natřená okna objevila na koze, prý je mám přetřít.

Jestli to půjde takto pořád dokola, tak se vyšisovaných rámů nikdy nedočkám a taky z toho

zblbnem.

Jestlipak poznáte na čem leží okna na fotkách ?

Ano, na márách.

Na faře zůstaly troje máry.

Když je manžel nese ven, tak přitom vytrubuje pohřební píseň, i když ví, že mi to vadí.

Když natírám první okno, tak mám takový divný pocit, ale při druhém oknu už mi to

ani nepřijde.

Máme vytažené jedny máry, řekla jsem manželovi, že jestli vytáhne další, tak na nich

nebudu natírat.

Mějte se pěkně