Jednoduchá krása

Léto, kdy zraje obilí, svítí slunce, cvrkají cvrčci, obloha je blankytně modrá, mně

navozuje vzpomínky na dětství. Vždy se mi líbily vlčí máky a chrpy na okrajích polí.

A louky plné lučních květin a spousta lučních kobylek.

Prostě všechno vonělo prázdninami.

Poslední roky ( alespoň jsem je dlouho neviděla ) zmizely chrpy.

Už jako dítě jsem si trhala kytice lučních květů a učila se všechny jejich názvy

včetně názvů trav a členy rodiny jsem poučovala a zkoušela

jsem je, jestli si aspoň některé zapamatovali.

Dodnes obdivuji jejich krásu.

Když jsem trhala máky, najednou mě píchlo něco bolestivě do boku.

Myslela jsem si, že včela.

Bylo to však klíště velké jako malý brouček - takové velké jsem ještě neviděla.

Všechna klíšťata, která se kdy přisála, byla malinká.

Bok mě bolel, jako bych ho měla ustřelený.

Dcera mi ho večer vydělala - kýváním a natíráním vazelínou a pak jsem si místo

natřela alpou.

Druhý den jsem si v novinách přečetla, že se klíště namá mazat ani olejm ani krémy,

protože se dusí a vylučuje více šťávy.

Toto kvítí z mnoha jiných kvete na louce za domem - irisy, vikev, žebříček a rmen.

Kytice z nich mi dělají radost i doma.

Mějte se moc krásně.