Šťastná země I

I letos jsme si s vnoučátky pěkně užili prázdniny.

Výletů nebylo tolik, jako jindy, protože na začátku jejich pobytu u nás

jsme měli velké problémy s autem ( popsala jsem nedávno ).

Na netu jsem našla Šťastnou zemi v Radvánovicích.

Mezi Trutnovem a Jičínem.

Cestou byl nádherný pohled na hrad Trosky z několika

stran, jak se silnice klikatila.

Vstupné je 100 Kč na osobu, paní nám počítala o jednoho člena méně,

když viděla naši drobotinu.

Atrakce jsou, mimo malování na obličej, jízda na čtyřkolce,

koloběžce motorové a na koni, v ceně vstupenky.

Šťastná země je obrovský areál s mnoha atrakcemi z přírodních materiálů,

mimo trampolín, jízdy na čtyřkolce a koloběžce.

Jsou zde také stánky s občerstvením, s přírodními hračkami, korálky, pastelkami, luky apod.

a stánek s malováním na obličej.

Hygienické zařízení čisté.

Platilo se uvnitř areálu čtyřlístkama, které jste nakoupili hned u pokladny.

Hned ve stánku s korálkami ( hned za pokladnou ),

jsem nakoupila věci za všechny čtyřlístky a ještě jeden jsem dlužila.

Mladý prodejce mi to odpustil.

Ale já jsem šla koupit další čtyřlístky a zaplatila dluh.

1 čtyřlístek je 20 Kč, kupovala jsem za 200 kč.

Takle jsme nakupovali ještě 4x.

Bylo krásné počasí a úměrně k němu přijelo hodně lidí, kteří se však v tom areálu

roztrousili do všech stran, takže žádné tlačenice.

Byli jsme všichni nadšení.

Děti se rozběhly hned k trampolínám - byly tři - velikánská, trošku nižší a pak nízká pro nejmenší děti.

Naše děti byly zprvu na té nejvyšší, ale tam velké děti moc řádily,

tak se přestěhovaly na nižší ( mně se i tak zdála dost vysoká ), tam se odvážilo i několik rodičů.

V areálu byly také figuríny, zvířata, lodě apod. ze slámy,

ostatní atrakce ze dřeva.

Dřevěné stoly u stánků s jídlem byly uspořádány do hvězdy a spojené uprostřed hlavou golema.

za pohyblivým mostkem pro nejmenší děti je lanovka

nejvyšší trampolína

tady vidíte tři trampolíny - ta malá uprostřed je pro nejmenší

Děti mě přemluvily, abych s nimi běhala , skákala a vyskakovala na různá patra balíků slámy.

A pak abych s nimi proběhla tunel pod celou slaměnou pyramidou.

Hned po dvou metrech jsem se třískla do hlavy o trámovou podpěru stavby.

Tunel byl ( na mě ) dost dlouhý a za mnou běželo asi osm dětí, které na mě volaly " běž rychle ".

No a pak to přišlo - vyskočit nahoru z tunelu na další stoh slámy.Stoh přede mnou jsem měla těsně pod bradou.

Tam jsem se zastavila a ohlížela jsem se zpátky, ale za mnou byl tunel plný dětí,

které napjatě čekaly, jak rychle to zvládnu.

Několik jsem jich pustila.

Pak jsem si všimla, že na zemi leží mikina a všechny děti po ní šlapou.

Nedivím se, že ji neviděli, v té jejich rychlosti to ani nešlo.

Zvedla jsem mikinu - a byl to můj modrý svetr !

A nezbylo mi nic jiného, než se pomalu vysoukat z tunelu nahoru, pěkně to klouzalo

a trvalo to pro děti ( a hlavně pro mě ) celou věčnost.

Mimochodem moje vnoučátka běžela přede mnou a byla hned vtahu.

Jak se dostane jejich babička z tunelu, je nezajímalo.

Samozřejmě předpokládala, že když to zvládnou ve své výšce 104 a 120 cm,

tak u mě to musí jít hravě.

Každou hodinu mladí lidé uspořádaly hry s dětmi, které byly báječné a děti si zařádily.

Prostě ráj pro děti i dospělé.

Přeji vám radostný a pohodový týden.