Itálie 2011 - I

V září 2011 jsme si konečně mohli vzít dovolenou a odjeli jsme do Toskánska.

Miluji Toskánsko pro jeho zasněné hory a kopce, nádherné usedlosti s olivovníky a vinicemi.

Střechy usedlostí se postupně skládají, každá na jinou stranu a jsou vyšší a několik nižších z ručně vyráběných cihel

( jako v Provenci ).

Všude rostou divoké byliny - schválně píšu byliny, protože byly vysoké.

Po cestě jsem si jenom odskočila na louku a jak tak dřepím,

přede mnou velký keř. Dumám , co to je a najednou mi svitlo - rozmarýna.

Od jisté doby vozím s sebou zahradnické nůžky a tak jsem si nařezala dlouhé větve. manžel z toho

byl vystresovaný a neustále říkal, že už to stačí. Ale já , když něco vypěstuji, zavařím nebo získám,

vždy podělím celou rodinu.

Divoce rostoucí byliny mají intenzivnější vůni než vypěstované v květináči.

Na pozemcích stála velká usedlost. Její obytné místnosti byly opuštěné. tak jsem se vydala

po uvolněných kamenných schodech do domu do prvního patra.

Uvnitř byla velká kuchyně s obrovským krbem asi 3 x ( délka) 2m ( výška ), kamenný dřez,

bytelné kuchyňské skříňky s velmi ošuntělou patinou, sposty hrubých polic a velký kuchyňský stůl.

Byla jsem jako u vytržení, ale manžel se na to díval skepticky.

Za kuchyní byla úzká dlouhá chodbička a z ní vedly dveře do třech pokojů, koupelny a na konci chodby

ven do olivového háje po kamenných schodech.

V přízemí domu byla velká dílna, sklepy, a pod přístřeškem stál velký traktor.

Ve stodole stály další zemědělské stroje.

Cesta do Itálie vedla po dálnici, Alpy byly úžasné. Přespali jsme na parkovišti u motorestu na italské straně.

Ráno jsme se v něm najedli a vypili kafíčko - ovšem mě jako vždy překvapí,že když si objednám presso,

tak dostanu mrňavý hrníček.

Vedle mě seděly elegantní krásné starší ženy a daly se se mnou do řeči. Byly to Němky a byly velmi příjemné.

Bylo krásné ráno a z hor se krásně pářilo - to miluju. A taky ranní mlhy.

Mějte se moc hezky a slunce v duši.