Můj životabudič

Ráno sotva vstanu, mířím hned ke kávovaru, naplním ho vodou z kanystru,

ve kterém je voda ze stojanů - netvoří se vodní kámen.

Vezmu plechovku s kávou, několikrát se nadechnu její nádherné vůně,

a napěchuji ji do sítka s držadlem.

Kávovar máme asi šest let - byl to dárek od Ježíška.

Celá léta jsem pila neslazeného turka, a to sedm káv denně.

Nemám ráda rozpustné kávy - připadají mi chutí někaké uměliny a vržou mně z toho zuby.

A taky nemám pocit, že mě to povzbudí.

Presso mi moc chutná. Vloni jsem ho začala pít s mlékem, poř. smetanou nebo šlehačkou.

Zkouším různé druhy káv. Nejvíce mám ráda Illy nebo Segafredo.

Taky jsem ráda, když objevím staré plechovky od kávy.

Loni jsem ukořistila jednu u rodičů.

Jednou jsem si uvařila kávu a dala do ní šlehačku - a utvořilo se srdíčko.

Je to snad nějaké znamení ?

Snědla jsem z kávy tu šlehačku dala jsem znovu stejným způsobem znovu šlehačku - lžičkou

A nic, jen kopeček.

Některé kávy, které jsem dostala k různým příležitostem - nejčastěji k svátku. A protože miluji i čokoládu,

tak si ji ke kávě taky jím. A nejen ke kávě !

Udělejte si radost a vypijte šálek kávy.