Maturita

Dnes byl pro nás den D.

Poslední dcera měla dnes slavnostní rozloučení se střední školou spojenou s předáváním

maturitního vysvědčení.

Aula školy byla přeplněna rodiči i prarodiči a příteli a přítelkyněmi studentek a studentů.

Připadalo mi to svojí atmosférou promoce - navíc tam byly kulturní vložky.

Začínalo se hymnou a končilo studentskou hymnou.

Konečně jsme se dočkali - známku ze slohu dostala škola včera.

Naštěstí jí to vyšlo.

Byly to krušné tři týdny, kdy jsme byli udržováni v nejistotě, zda sloh prošel či ne.

Takové maturity jsme nikdy nezažili - šlo o ponižování dětí i učitelů a nervy měli

v kýblu všichni, včetně rodičů a příbuzných.

Děti poznaly krutou nespravedlivou realitu, která nehodnotila jejich úsilí a prospěch během čtyř let,

ani neocenila jejich výborné výsledky na různých celostátních i zahraničních soutěžích.

Četla jsem v novinách jejich nádherné slohové práce, které se neminuly tématem, nebyly v nich ani

gramatické chyby, naopak obsahově byly na vysoké úrovni.

O těžké maturitní práci z matematiky se už ani nechci zmiňovat, protože se mi vaří

krev v žilách.

Přeji upřímně všem dětem, které " neprošly ", aby se CERMAT chytil za nos a práce jim ohodnotil

nově standardním způsobem a neničil jim bezdůvodně jejich sny a víru ve spravedlnost.

Hodně štěstí !