Vinné skepy

Můj domov, do doby než jsem se vdala, byl na Slovácku. Mám to tady moc ráda, a když jsem tady,

tak říkám, že jsem tady doma.

Mezi vinohrady se žije moc krásně. Člověk se zde cítí šťasný a svobodný. Připadá mi to, jako bych žila

blízko moře v Chorvatsku. Rostou tady běžně moruše a oskeruše a je tady hodně štěpnic.

Hrozny se stříhají ručně, pálí se slivovice z trnek.

Manžel, když mě jel poprvé navštívit ( to jsme spolu chodili ), mi řekl, že první, když vlezl do vlaku

směřujícímu do Hradiště, cítil slivovici.

A taky dostal štamprlu a popíjel se spolucestujícími. Přijel ke mně celý rozjařený.Už se ani nebál

budoucích tchyně a tchána. Naopak se všichni smáli s ním.

Přímo v Hradišti ve čtvrti Mařatice jsou vinice a spousta vinných sklepů.

Mařatice jsou na kopci a kromě jiného je tam i hřbitov, ze kterého je krásný výhled až na hrad Buchlov.

Když jsem šla ze hřbitova mezi sklípky v březnu dolů, bylo strašné horko a já jsem měla kabát a

kozačky.

Nohy mě strašně v těch kozačkách bolely.

A od té doby mám v patách ostruhy a přes léčbu a rehabilitaci mě bolí dodnes.

Ale bylo tam božsky.

Typická šmolkově modrá podezdívka.

Přeji vám příjemný víkend.