Rušný víkend

Jo, ani nevím kde začít.

V pátek odpoledne jsem doma ještě uvařila džemy z rybízu - těch hodně, z meruněk ( těch málo = z 2 kil )

a v podvečer jsme jeli na faru.

Manžel šel sekat trávu a já jsem chystala studenou večeři, ke které jsme se dostali až v půl desáté.

Po večeři jsem vyndala NB a po rozčileném přehrabování v tašce mně bylo jasné, že jsem doma zapomněla USB.

To jsem se na sebe strašně naštvala a šla jsem spát ( a vzteky jsem nemohla usnout a navíc mě začala bolet

bederní páteř ).

V sobotu po snídani jsme jeli kousek za ves do lesa na houby, když pořád ukazují v televizi horu hřibů

nasbíranou ten den houbaři.

Po dvouhodinovém hledání jsme najednou našli v okruhu jednoho metru čtverečního 5 ( slovy pět !) kozáků a

pak zase hodinu a nic.

Tak jsme přestali hledat a místo toho jsme sbírali asi 2 hod borůvky ( ne česáčkem ).

Uvařila jsem oběd a šla jsem plet.

Jak každý den několikrát zaprší, tak plevel roste jak divý.

Nevíte, co to je a jak se s tím bojuje ?

A ten hnusný pěťour, který se podle odborníků nedá vyhubit.

Manžel opět sekal trávu s traktůrkem a já jsem pořád plela.

A vidíte ty klády, pořád neubývají a přitom mi připadá, že manžel pořád řeže.

Ve čtyři hodiny odpoledne mně zavolala kamarádka, že dostala celého beránka a že by byla ráda,

kdybychom si půlku vzali.

Manžel odjel v půl šesté a já jsem pořád plela.

O půl deváté jsem šla domů a vypadala jsem jak čuně.

Na kalhotách není stín, jsou mokré a špinavé.

Pracuji na zahradě bez rukavic, jedině když se objeví slimáci, si beru rukavice.

Asi je budu už brzy potřebovat.

Připravila jsem večeři, přečetla jsem si noviny a doufala, že beránek bude naporcovaný.

Manžel se přihasil před desátou a přivezl velkou bednu.( Nemohl přece jen tak hned odjet.)

A v ní leželo půl beránka vcelku, akorát vlna chyběla.

Manžel přivalil špalek a přinesl sekyrku.

Manžel sekal.

Já jsem odřezávala tlustou kůži, vyřezávala lůj.

Odblaňovat budu až budu vařit jednotlivé kusy.

To už by po mně nemohl ani nikdo chtít.

Velký odpad.

Manžela naštěstí napadlo koupit pytlíky do mražáku. Ale neměli jsme zase gumičky.

Napadla nás izolační páska.

A tak jsou pytlíky pěkně zabalené jako dárečky.

Neměli jsme je čím označit, a taky už byla jedna hodina po půlnoci, a není mi jasné,

jak poznám zmraženou kýtu od plecka.

No, žebra aspoň poznám.

Omlouvám se, že některá fota jsou tmavá, ale v půlce domu nejde elektrický obvod, pracovali jsme

při lampách ( začala rekonstrukce ).

V neděli manžel ještě sekal a pak řezal klády. Já jsem taky kousek posekala( chtěla jsem se taky svézt )

a pokračovala jsem s pletím.

To všechno jsou metrová polena ( tedy vlastně klády ).

No, máme ještě práce dost!

Přeji vám pohodový týden.