GENIÁLNÍ

Co si pamatuji, tak jsem si vždy přála mít proutěný koš připevněný k řídítkám kola.

Nákup bych měla na očích a kabelku v koši s uchem omotaným okolo řídítek.

Místo toho se tehdy prodával drátěný košík, který byl zaháknutý za řídítka a tudíž

při větším nákupu nebo převážení pejska, klesnul na blatník předního kola, který zase dřel

o pneumatiku.

Když jsem jela na kole na pronajatou zahradu asi tak kilometr, musela jsem každou chvilku

( no spíš chvilinku ) slézt z kola, vyndat psa z košíku, narovnat úchyty, které se natáhly, a

košík se nebezpečně nakláněl a pejsek stál v pozoru u řídítek a sveřepě se držel mojí ruky a řídítka.

A pak ( asi po 15 letech ) se mi podařilo sehnat proutěný koš a žádala jsem manžela, aby mi

koš na kolo připevnil.

A ono to prý nejde, protože by neměl kam dát světlo. A to prý nutně potřebuju.

( V noci jsme jeli na kole asi šestkrát za těch skoro dvacet let - z návštěvy u přátel a já ovíněná jsem

celou cestu velice nahlas zpívala a jela takovým fofrem, že mi manžel nestačil.

A uliční světla svítila, ani jsem to své neměla rožnuté. )

A co myslíte, kde je koš ?

Už skoro 20 let leží v garáži.

Letos v červenci jsem u jednoho malého krámku uviděla koš, upevněný na kole vpředu.

Zašla jsem do obchůdku a zeptala se, čí je to kolo.

Bylo slečny prodavačky a světlo jí připevnil přítel. Pěla jsem chválu na jejího přítele a

poprosila jsem ji, jestli bych si ten způsob připevnění nemohla vyfotit.

A tady to je :

GENIÁLNÍ, že ?

Manžel ještě neví, co ho čeká. Až odbydeme všechny svatby ( letos se s nimi v rodině roztrhnul pytel ),

ozvu se se svým požadavkem.

Pak vám napíšu, jak jsem dopadla.

Blíží se k nám déšť, aspoň novomanželům bude pršet štěstí.

A konec konců i zahrady potřebují vláhu.

Přeji vám příjemný konec týdne a ještě příjemnější víkend.