Práce pořád dost

Minulou neděli jsme se vrátili z dovolené ( starali jsme se o manželovu maminku, která má alzheimera,

aby si švagrová taky mohla odpočinout, stará se o ni celé roky - je to svatá žena ) a nevím, kam dříve skočit.

U Znojma jsme koupili v pátek deset kilo okurek, které nebylo kam dát, ležely tedy na chodbě.

V pondělí doma jsem umyla sklenice a přinesla okurky - hrozně páchly a byly všechny

shnilé nebo plesnivé.

S radostí jsem je vysypala na kompost, protože se mi už opravdu ale opravdu nechtělo nic zavařovat.

V týdnu jsme jeli na faru zkontrolovat a zalít zahradu a zastavili jsme se u našeho bezvadného

( mladého a charismatického a moc slušného ) zahradníka a objednala jsem na podzim stromek letní jablka -

doporučil nám odrůdu Julia - a švestku Presenta.

Minulý rok mi všichni ve vesnici říkali, že jedině na faře nemají švestky šarku.

Pár jsem jich popadaných posbírala a zjistila jsem, že mají ornamenty. Nikdy jsem šarku neviděla, ale

byla jsem si jistá, že je to ona - a je to šarka. Dva stromy skoro celé oschly a ostatních pět je hodně

obaleno švestkami, uvidíme, zda bude nějaká úroda a nebo všechny švestky opadají.

Vedle pana zahradníka měla paní nový otevřený stánek s regionálním ovocem a zeleninou.

A taky měla malé okurečky na sterilování, nezbylo mně nic jiného, než je znovu koupit.

A druhý den jsem zabila umýváním sklenic, nákupem octů, cukru, vyrytí křenu,natrhání kopru a drhnutí okurek.

Byly pěkné, malé a nebyly bradavičnaté,

které se špatně vymývají.

Před večerem jsem šla s Jonáškem na louku a opět obdivovala rostlinstvo.

Zlatobýl roste planě a považuje se v Čechách za plevel,

ale na květinových burzách v Holandsku je první vykoupen.

Je vynikající i do suchých vazeb.

Nevím, jak se jmenují tato drobná kvítečka.

Na jednom stonku jsou bílá i fialková.

Kvetoucí šťovík - no není nádherný ?

Udělala jsem si mišmaš kytici.

V popředí alpaková souprava.

Přji vám krásné letní dny ( tedy ne 50 stupňová vedra ).