U pana doktora

Málo kdo chodí rád k lékaři.

Já se snažím dodržovat nezbytné preventivní prohlídky u zubaře a gynekologa.

Manžel chodí k doktorovi, až když se vyskytne nějaký problém. Bolest zubu nebo zlomený

kotník.

S kotníkem navštívil lékaře po dvaceti letech a přišel za mnou do práce celý rozčepýřený a neupravený

( límeček od košile mu trčel z kabátu, cíp košile mu vyčuhoval ze saka, na hlavě vrabčí hnízdo )

a viditelně rozrušený.

Lékařka, když už tam byl, tak mu provedla důkladnou preventivní prohlídku včetně EKG, odběru krve

a moči. Odběr moči ho asi nejvíc rozhodil, protože s kelímkem, ať s prázdným nebo plným, musel

projít přes celou čekárnu.

Tak potupné !

Jedna věc ho však potěšila, sestřička ho poznala a přivítala ho ihned v čekárně jménem a zvoláním: ale vítám vás

po letech, kdy jste tady byl na vstupní prohlídce pane....

Představ si, že mě poznala!

Jediný člen naší rodiny chodí velmi často a rád k doktorovi.

Je to náš pejsek Jonášek.

Už od brány ( veterina je na velkém pozemku ) mě táhne do čekárny.

Jezdíme s ním sem vždy ráno, abychom byli první na řadě a pak rychle do práce.

Pokud ještě není čekárna otevřená, tak se nemůže dočkat a neustále vyhlíží přes skleněné dveře a

vítá sestru nebo pana doktora jako nejlepšího přítele a vrtí ocasem, že mu málem upadne zadek.

A to vše proto, že vždy dostane piškotky po bolestivém vyšetření ( ví, co ho čeká, ale vidina piškotu

mu stojí za to.

přeji vám pohodový víkend Dáša