Panenka

Přivezla jsem si ze Slovácka moje panenky z dětství.

Nejvíce jsem milovala tu celuloidovou ? po mamce ( měla jsem i černouška, ale o tom nevím,

kam se ztratil ) v původních šatičkách z jemného manžestru.Panence je 75 let.

Bohužel má uvolněné nožičky a ručičky a na zátylku rozbitou hlavičku ( úlomek má v hlavičce ).

Když jsem byla malá a panenka potřebovala opravit, vzal mě děda k doktorovi hraček.

Byl to laskavý starý pán, který měl k dětem i panenkám vždy promluvu.

K dítěti : tak copak se stalo tvé panence ? neboj se, já ji dám do pořádku

K panence : tak copak tě maličká trápí, neboj se, nebude to bolet apod....

A spravil panence zapadlá očička.

Nakonec nás pohladil obě.

Nyní se rozbité panenky hodí do koše.

Každá holčička má spoustu panenek a k tolika ani snad nemůže mít láskyplný vztah.

Ta jedinečnost panenky vymizela.

Je to ta v růžově-béžových šatičkách.

Jmenuje se Vlastička.

Máte ještě svoji oblíbenou hračku ?

S milými vzpomínkami Dáša