Víkend v Praze

V sobotu jsme si vyjeli do Prahy na výstavu fotografií F. Drtikola, dále manžel navrhnul

dům knihy Luxor na Václavském náměstí a návštěvu Ikei.

V dobrém rozmaru s vyhlídkou na věci, které mě čekaly, jsme vyrazili.

Cesta byla špatná, hodně sněžilo, byla mlha, vyježděná jen pravá půlka dálnice.

Viděli jsme několik aut vyjetých vedle dálnice, naštěstí se nikomu nic nestalo,

šlo jen o ťuknutí nebo o smyk se šťastným koncem.

Nejprve jsme jeli do Ikea na oběd - vždy si dávám uzeného lososa se zeleninou a křupavou houštičkou.

Byl tam snad celý národ, ještě se mi nestalo, abych musela stát frontu na jezdící schody.

Vzdali jsme prohlídku a jeli metrem na Malostranskou a odtud na Úvoz, kde byla výstava

fotografií.

Těšila jsem se na ni, pořád jsem měla při obědě strach, abychom si stihli výstavu prohlédnout,

když mají otevřeno jen do 17 hodin.

Před vchodem galerie mě zarazilo vstupné 10 Kč.

Galerie sestávala z jedné malé předsíňky a z jedné asi 10m2 velké místnosti.

Vyvalila jsem překvapením oči. Byla jsem rozčarovaná ( a manžel taky ).

Bylo tam na zdi a pod sklem na stole asi 15 fotografií !

A to jen akty, které by poznal každý, protože se objevují v časopisech i v novinách.

Žádné impresionistické fotografie.

Byli jsme zklamaní.

Nerudovkou

pak přes Kampu do Café de Paris, kde jsme si dali kávu.

Po kávě jsme pokračovali na Kampu přes malý parčík

a narazili jsme na Čertovku z druhé strany

také na ""Werichovu vilu"

Z Kampy jsme zamířili na Karlův most.

V celé Praze byla spousta cizinců, na Karlově mostě, v Karlovce a na Václáváku to byla hlava na hlavě.

Pohled ze schodů na Kampu

A pořád sněžilo a sněžilo. Mobil jsem měla mokrý,lepil se na něj sníh.

Byla jsem na procházce Prahou ve sněhu poprvé. Byla to nádhera. Ještě teď se mi vrací krásné vzpomínky.

Jsem ráda, že jsme jeli v sobotu, protože v noci ze sobotu na neděli začalo tát.

Praha už tak nemohla mít takové kouzlo, jako když padal sníh a všude ho bylo plno.

Asi v pět hodin odpoledne jsme došli do Luxoru, kde jsme ztrávili přes tři hodiny. Koupila jsem si knihy,

se kterými vás seznámím později.

V Ikei o půl deváté večer už bylo málo lidí, tak to bylo příjemné.

Zkoumali jsme zase postele, matrace ( každému vyhovuje jiná ), stoly, sedli jsme si znovu

a znovu do námi vybraných křesel a zjistili jsme, že námi obdivovaná rozkládací pohovka je na sezení

moc tvrdá. Člověk tam nezapadne, seděla jsem jak v rychlíku.

Budeme hledat dál.

Koupila jsem jenom drobnosti, hlavně jsem nakoupila v potravinách.

Taky masové kuličky ( když pospíchám, tak je manželovi dám k večeři - je to rychlé ).

A včera jsem se dozvěděla, že je tam taky konina.

No koně bych nemusela, to jako bych si brousila zuby na Jonáška, nedělá mi to dobře.

Manželovi to nevadí. ( Já jím maso jen výjímečně. )

Dnes konečně svítilo slunko.

Nevím, jestlli se mi to zdálo nebo jak špatně vidím - připadal mi modřín, jako by mu už zelenaly větvičky.

Přeji vám hodně slunce. Dáša