Nemoc Jonáška

Jonášek byl 3 týdny nemocný.

Nepil, nežral.

Myslela jsem si, že hárá nějaká fenka. Pak jsem si uvědomila,

že přitom nekviká a nekňučí žádostivě.

Začala jsem ho bedlivě pozorovat.

Jakmile jsem viděla, že tak divně sedí, hlavu stočenou a zdviženou nahoru,

už mě to trklo - je to něco s páteří.

Chtěla jsem si ho vzít na klín a on zakvičel bolestí ( on je jinak velice otrlý ).

To bylo k večeru, v noci jsem vůbec nespala, protože on vždycky zaleze pod deku,

ale tentokrát celou noc seděl tak nějak vykloněný a třásl se.

Ráno jsme s ním jeli k doktorovi, on se tam vždycky dere, ten den byl nehybný.

Má problémy s bederní páteří. A ještě k tomu lékař řekl, jestli jsme už mluvili o

šelestu na srdci.

Já jsem se hrozně lekla, to jsme zažili s Rikinkem, dřívějším pejskem.

Nosili jsme ho několik let po schodech. Kašlal a byl schvácený.

Když mu bylo lépe, tak lítal jako ďas, vrtěl radostně ocáskem a najednou

se svalil na bok a byl v bezvědomí. Já jsem vždy okamžitě přiskočila a dlaněmi jsem bušila

mu do boku. On se hned probral a vyletěl, jako by nic nebylo.

Bylo to pořád horší a horší, dávali jsme mu léky a já jsem měla těžké srdce.

Lékař ale říkal, že nemá bolesti.

Při pomyšlení, že to potká i Jonáška, jsem z toho byla dost vedle.

U doktora dostal dvě injekce a po nich usnul skoro na šest hodin.

Už jsem na něj sahala, jestli vůbec žije.

Na injekce jsme chodili 4 dny, i v sobotu a neděli.

14 dní po injekcích užíval antibiotika a prášky na mobilitu bude užívat napořád.

Ani byste nevěřili ( ale majitelé nejakého zvířátka vědí své ), že ta zvířata nás dokážou zneužívat.

Zažila jsem to u třech psů - např. když už nechtějí jít, tak začnou kulhat,

nechtějí vyskočit ani na jeden schod - sedí pod ním a dívají se vyzývavě, co teda bude.....

Teď Jonášek běhá a hraje si zvesela a vyžaduje kokinka - prášek zabalený v šunčičce, drbe

do mě čumákem tak silně, že mě to až bolí.

Ale je to náš miláček a velký mazel - teď i rozmazlený po nemoci.

Takto seděl nehnutě.

Většinou se díval přímo do zdi.

Já jsem tím tak trpěla, když třeba seděl pod stolem a koukal třeba 2 hodiny do jednoho místa, že

jsem v rozčilení hlavou nadzvedla a odhodila stojací lampu.

Bohužel asi nepůjde spravit. Koupili jsme si ji po revoluci.

Tvrdě spí po injekcích.

A tady jen po malinkaté procházce zase spí.

Injekce mu uvolnily páteř a už pohodlně spinká.

Dnes je tady konečně slunečno, Jonášek spí na opěrale pohovky na sluníčku a

neví o světě - semtam zabručí nebo jemně vykvikne. Kdo ví, jaké má sny.

Děkuji vám za krásné komentáře a Tobě Vendy i za rady. Moc jste mě všichni potěšili.

Slunečný a bezvětrný víkend vám přeje Dáša