Doprava v Římě

V Římě je opravdu obrovský dopravní provoz.

Auta jedou rychle, ale bezpečně. Mezi nimi dělají myšky mopedy a motorky a auta nemají problém

bez skřípavého brždění zastavit, a to i když někdo přechází mimo přechod pro pěší.

Jezdí zde nejvíce autíček " K" - takové to mrňavé s useknutým zadkem, mopedy, tříkolky, autobusy,

tramvaje a rodinná auta na posledním místě.

Neviděla jsem jediného cizince s vlastním autem. ( Jen u Maltészkých rytířů. )

Do toho frmolu i manžel řekl, že by se neodvážil.

A přesto jsem neviděla žádnou nebezpečnou jízdu, žádné ohrožení nebo nehodu.

Ani tam netroubili ( jak se každý - i já- domnívali ).

U rodinných aut převládala bílá barva.

Do práce jezdili v obleku na mopedu nebo v " Káčkách".

A to parkování. To je umění. Využijí každé místečko a koutek. Mezi parkujícími jsou hodně jen centimetříky.

Nechápala jsem, jak vyjíždějí a docela jsem zvědavě sledovala, jak to dělají.

Někde jsem četla, že vyjíždějí tak, že odstrčí auto před sebou a za sebou. A od toho mají auta různé prohloubeliny.

Já jsem toho svědkem nebyla, ačkoli jsem strávila dost času pozorováním provozu.

Prostě mě to fascinovalo.

Pošta

Byla tam všelijaká vozítka pochybného původu.

nádherné byly tříkolky - jak vidíte i plachtu mohou mít

tříkolky měly buď 2 kola v předu anebo naopak

motorka se sajdou

převládá bílá

Na křižovatkách to jde tak rychle, že zachytit provoz je hodně těžké - zvlášť mobilem

tak parkují za sebou auta

tak parkují motorky

Vlakové nádraží Termini a letiště - to byla pro mě hrůza, vyvalila jsem oči a srdce se mi zastavilo,

když jsem si představila, že bych tady byla sama.

Nemám žádný orientační smysl. Dokonce i manžel, když mě zanechal u zavazadel ( jen 2 příruční

kufříky ) a šel hledat úložnu zavazadel , abychom ještě mohli zpět do města před odjezdem na letiště, řekl

že mě chvilku hledal.

Úložna byla ve třetím podzemním podlaží.

Všude byly jezdící schody a v podzemí i jezdící chodníky - tam se tou rychlostí lidé rozprchli.

Ztratila bych se ihned, jen bych se ohlédla, tak já jdu někam jinam,

Nemám žádný orientační smysl.

Jediný, kdo by mě našel, by byl můj manžel - ten mě najde vždycky a všude.

nádraží bylo překrásné, v podzemí každé podlaží z různě barevného mramoru

všichni v pohybu

v každém podlaží i v přízemí bylo hodně křižovatek a konec v nedohlednu

Ale bylo tam báječně.

Řím má neopakovatelnou atmosféru.

Stojí za to letět tam na prodloužený víkend.

Jen jednou jsme jeli metrem a jednou tramvají - v noci.

Jinak jsme si určili okruhy a absolvovali vše pěšom.

Chtěla bych se tam vracet - nemusí to být za rok, ale vrátit se někdy a potom zase.

Mějte se královsky. Dáša

P.S. Tak jsem dodala fotografie i nějaký text. Doufám, že článek už bude celistvý.