Není trapas jako trapas

Všechny vás srdečně zdravím a děkuji za vaše přání k Velikonocům i za milé komentáře.

Vždy na ně netrpělivě čekám.

Snažím se také hodně komentovat, ale teď jsem si musela dát pohov, protože

po 10 minutách na počítači mám oči jako králík, slzí mně a jako bych je měla plné písku.

A pak už ten den si nemohu ani číst knihu. Vadí mi i světlo.

Témat mám spoustu, ale dnes neočekávaně napíšu, co jsem zažila.

Není to, naštěstí, nic hrozného, ale vykolejilo mě to.

Po poledni jsem šla k paní doktorce na oční a nechala si předepsat mastičky a kapky do foroty,

abych přežila dovolenou bez zánětu.

Pak jsem prolítla obchodním centrem a koupila jsem si sandály na léto - hezky aby měly měkkou

výstelku na paty.

A jako vždy jsem vplula do Knihy - vybrala jsem si tři a u pokladny se mně zeptal takový milý chlapec,

jestli mám kartičku. Myslela jsem, že nemám.

Ten obchod je nový a nevěděla jsem, že jsou tam i knihy z Knižního klubu.

Hoch mě chtěl zaregistrovat, a tím jsem přišla na to, že kartu mám. Vylovila jsem ji a........

neexistovala jsem. Jak je to možné, když jsem v Klubu skoro třicet let ( už na gymplu ).

Odhlásili mě 23. 3. tedy před týdnem. Nedostala jsem žádnou upomínku a katalog mi chodil.

Prý jsem tam byla v listopadu a pak už ne.

V tom měli pravdu, protože, když vznikl tento obchod tak nakupuji tady, ale kartu jsem nepoužívala.

Taková jsem byla věrná zákaznice a oni mně vyhodili

Samozřejmě se ptali, proč jsem nebyla v tom druhém původním obchodě.

No a já, co na srdci, to na jazyku : protože tam byly velice nepříjemné prodavačky !

Vysvětlila jsem důvod.

( Jo, ještě jsem zapomněla napsat, že jedna prodavačka, která vybalovala nové zboží, mně

byla povědomá.)

A když jsem to řekla, tak se ozvala : neříkejte, já jsem odtamtud".

Ha, hned mně blýsklo v mozku - to je ta potvora, co se mnou jednala jako s póvlem ( a nebyla

sama- ještě s jednou blondýnou).

To bylo tak : byla jsem po operaci očí ( sítnice ) a velmi špatně jsem se orientovala a

shodila jsem nechtěně jednu knihu. Téměř jsem neviděla, jen obrysy.

Ty dvě prodavačky stály vedla sebe a povídaly si a tvářily se jako citrón.

Když mi spadla ta kniha, tak začaly hystericky na mě křičet, že tam nemám chodit, když

se neumím pohybovat mezi regály.

Byla jsem tam po té ještě asi 2x a vždy mě vítaly úšklebkem a slovy :" zas už je tady".

Nyní se bába zase ušklíbla a odešla. Mladí se usmívali od ucha k uchu.

To byl tedy trapas, jsem řekla, ale oni s úsměvem mi odpověděli, že je to správné,

že jste to řekla.

Ale já nemám vůbec špatné svědomí, že jsem to řekla, neberu to jako svůj trapas.

Bohužel si myslím, že ona se nezmění.

Vydýchávala jsem se v kavárně u mražené kávy s vaječným koňakem

Přeji vám příjemné dny a pohodové lidi okolo sebe. Dáša