Náš Jonášek

Ani nevím, jak mám začít.

Mám těžké srdce a v duši úzkost.

Náš Jonášek je nemocný.

Už jsem, myslím, v lednu psala, že ho chytly záda a trpěl velkými bolestmi.

Dostal od pana doktora antibiotika a léky na agilitu.

V únoru při kontrole mu doktor poslouchal srdíčko a řekl, že má Jonášek šelest na srdíčku a

že to bude sledovat.

Hodně jsem se lekla, protože náš dřívější pejsek měl také šelest, pak začal kašlat, ztrácet vědomí

při pohybu - já jsem mu vždy masírovala srdíčko, a on vyskočil, jakoby se nechumelilo, a běžel vesele dál.

A pak najednou byl unavený a na Velikonoce dalšího roku se se všemi rozloučil a odešel na balkon

zemřít.

O Jonáškově šelestu jsem to probrala se švagrovou v Brně a ta mi řekla, že i lidi žijí

mnoho let s šelestem na srdce a někdy i u mladších šelest zmizí.

Vzpomněla jsem si na moji nejstarší dceru, že asi od 5ti let jí zjistili šelest na srdíčku a

trvalo to do jejich asi 15 let.

Jonášek je starší pán - v zimě mu bude 8 let. Uklidnila jsem se a doufala, že léky

pomohou.

V dubnu měl Jonášek zase problémy s bederní páteří a pan doktor ho poslouchal

a řekl, že se šelest zhoršil a předepsal mu prášky..

Chodili jsme každý týden na kontrolu páteře i srdce, když nám doktor řekl, že to postupuje moc rychle a už nepotřebuje naslouchátko a zrengenoval mu srdíčko.

Pan doktor je velmi pečlivý a miluje zvířátka a minulý týden v pondělí nám řekl,

že o Jonáškovi přemýšlel a že vše konzultoval s jednou paní doktorkou a domluvil nám u ní

ultrazvuk, protože na rentgenu není vidět, jestli má zvětšené srdíčko.

Jeli jsme tedy na kliniku. Jonášek to tam neznal, takže se ani do čekárny nehrnul.

Paní doktorka byla mladá, příjemná, hodná a vše nám vysvětlila do detailu.

Napřed před ultrazvukem nám ukázala na velkém zobrazení srdce, co

bude všechno u Jonáška vyšetřovat a jak má srdce pracovat, když je zdravé a jaké se mohou vyskytnout anomálie.

Na ultrazvuku se Jonášek ( stejně i při retgenu ) ani strachy nehnul.

Paní doktorka nám ukazovala na obrazovce, jak mu nedoléhá jedna chlopeň.

Nakonec nám sdělila, že Jonášek je dobře léčen a předepsala mu ještě jeden lék.

A řekla nám to, co pan doktor - někteří pejsci žijí dlouho a u těch, kterým to postupuje rychle

nedokáže nikdo odhadnout, co bude dál.

V ČR se srdíčka pejsků neoperují, jedině nejblíž v Rakousku a je to hrozně drahé.

Pak se srdečně s přáním dobrého zdraví pro JOnáška ( mluvila k němu jako k pacientovi )

rozloučila, pohladila Jonáška a řekla, že mi zprávu ( i panu doktorovi ) pošle mailem.

A opravdu o půl desáté večer přišla.

Řeknu vám, že jsem se u lidských doktorů s takovým přístupem sama nikdy nesetkala.

A mělo by to být samozřejmé jako u zvířátek.

Toto pondělí jsme byli na kontrole se zády a pan doktor, jak uslyšel šelest, tak řekl,

že už to raději nebude poslouchat, protože ho slyší všude.

Dal nám předepsaný lék s tím, že mu to zaplatíme příště ( vybaloval došlé léky z krabic

a vyhledal první ten pro nás).

Jsem mu neuvěřitelně vděčná za jeho péči.

Je to vlastně jako moje dítě. říkám mu " Jonášku, ještě promluvit"

Všemu rozumí a když jsem smutná, tak mi vyskočí na klín a jemně se ke mně přitulí

nebo mi jemně olizuje slzy.

Když jsem s ním minulý týden šla od veterináře, tak jsem ho musela kus nést a

brečela jsem mu do kožíšku.

Mějte se moc hezky Dáša