Setkání pod hradem Templštýnem I

Na květen se všichni naši spolužáci z našeho kruhu a i ještě z dvou dalších kruhů těšíme na společné

setkání na Templštýně.

Přijíždí se v pátek odpoledne a odjíždí v neděli mezi 11 - 14 hodinou odpoledne - každý podle vzdálenosti k domovu.

S tímto místem je náš kruh spojen s mnoha vzpomínkami.

Jak to bylo poprvé, když nebyla voda a chodili jsme do potoka pro vodu na vaření i na splachování a

umývání nádobí.

Jezdívali jsme sem od 2. ročníku a to, každý měsíc na pátek a sobotu.

Na podzim bylo v potoce hodně listí, museli jsme potok, který se vytvořil z vody stékající po skále, vyčistit.

V zimě jsme museli rozbíjet led.

Vařili jsme velký hrnec guláše ( do kterého jsem kradla pepř z pepřenek na stolech v Mikulčické vinárně )

a vyškvařily jsme z bůčku škvarky a sádlo s chlebem. A kluci přivezli ze sklípku z jihu demižony vína.

Bylo to skromné, byli jsme mladí a nějaké nepohodlí nás nemohlo rozhodit.

Jezdili jsme tam vlakem do Ivančic z Brna a pak 5 km pěšky na chatu ( kuchyň a společenská místnost),

v malinkatých chatkách jsme spali- určitě znáte ty malé chatičky ( já jim říkám teletníky ) z táborů .

Postupně se přistavily se teletníky, zavedla voda, koupil bojler, ale teletníky zůstaly stejně nepohodlné

s tvrdými úzkými palandami, které byly krátké a kluci tam dodnes spí s nohama pokrčenýma.

A také ty palandy jsou nízko nad sebou a nad horní je zas nízko pod stropem.

Na dolní si sednu předkloněná, pak se ohnu do boku, hlavou skloněnou dolů, položím pravou

nohu na postel, lehnu na bok a levou nohu zvednu na postel . A je velmi těžké se na posteli otočit,

vždy se prásknu o horní postel. A manžel o strop.

A zábava je po celé ty roky stejná - tedy skoro stejná.

Nyní převládlo prohlížení fotek svateb dětí a vnoučat, už netančíme, ale pořád zpíváme slovácké

písničky a písně od táboráku, chodíme na pěší túry, vylezeme po skalách na hrad Templštýn.

Změnilo se po 89 roce to, že k nám dorazil petang, máme ping-pongový stůl, hřiště na fotbal

a síť na volejbal.

Změnilo se i stravování - ze všech holek se staly skvělé kuchařky a každá doveze něco na zub.

Sklep je plný jídla a ještě i naloženého prasátka na rožeň.

A prasátko umí majitel naložit tak, že je vynikající.

A je to správný řezník - nikoho k tomu nepustí, nepůjčí dlouhý nůž na ořezávání, ví

přesně, kdy bude další ořez, abychom si mohli něco zahrát, jít se vykoupat nebo jen tak kecat.

A že se nám tam ta pusa nezavře - ať mluvením nebo jezením.

A je tam pořád moc a moc krásně.

sešlo se nás hodně asi 60 lidí, včetně několika dcer a synů se svými partnery a miminky

ti tam byli jen v sobotu celý den

Jsem vám všem, kteří jste mě povzbudili k článku o Jonáškovi a o jeho nemoci, velice vděčná.

Je ve mně je taková malá skrčená dušička, když se na něho dívám.

Zádíčka jsou už zase po léčení o hodně lepší, dokonce už vyskočí na pohovku a z ní na opěradlo -

jeho nejoblíbenější denní spaní na sluníčku - okna vedou na západ.

U nás stále pršelo a dokonce už i v lese je bahno.

A nechápu to, skoro každý den slunce vysvitne těsně před 20. hodinou tak na čtvrt hodiny,

to je k zlosti.

Přeji vám pohodový a šťastný víkend Dáša