Ještě krátká návštěva

kde ? No, přeci ve vinohradech.

Na okrajích, většinou v dolní části, pěstují vinaři také zeleninu.

Narazili jsme na ohradu, kde se pásl kůň.

Byl dole pod námi, jen velký zadek jsme viděli. Manžel na něj volal a když jsem za ním

došla ( pro neustálé focení jsem neustále dost pozadu ),

hned jsem na koně zavolala a on se ke mně rozběhl rychlostí rodea.

Začala jsem trhat vysoký bílý jetel a dávala mu do tlamy.

Bral mi z ruky velice jemně. Asi byl zvyklý na lidi.

Manželovi opět nefungoval foťák ( toto se mu stalo loni v Římě a pak v Toskánsku,

myslíte ( myslíš Libuško ), že to dal spravit ? Kdepak !

To já bych s ním ( myslím s foťákem ) běžela hned. Vždy mi říká " to se rozchodí" ,

ehm, pokud ovšem mu někdy ( dost často ) nechybí taky navíc náhradní baterky.

Vyfotila jsem si tedy koníčka zase mobilem tak jako vždycky (fotím mobilem,

protože by uplynulo mnoho času, než by dal fotku do počítače ).

Dala jsem koníkovi poslední várku, už jsem kolem plotu neviděla žádný jetel,

a odcházeli jsme. Najednou manžel radostně " už zase funguje ", vrátíme se ,

já tě chci vyfotit , jak krmíš koně".

Rychle jsem po cestě zpět trhala jetel. Manžel už byl u ohrady a volal na něj.

Kůň se ani nehnul. Řekl mi "tak zavolej ty, třeba tě poslechne".

Opět jsem zavolala a on přiklusal. Já jsem ho krmila a pořád jsem se s ním

( koníkem ) bavila. Když už žrádýlko nebylo a manžel mě dofoti, šli jsme zase dolů.

Představte si, že přesně v tom místě, odkud jsme e vrátili,

jsme uslyšeli řehtání, vlastně volání koně !

Koně jsou velmi inteligentní, mám je ráda.

A tady pár fotek ( opravdu už jenom pár ) :

Když se dobře podíváte, tak vidíte ( tedy snad, slunce nebylo tam, kde bych ho potřebovala),

pletivo na zelí proti bělásku zelnému.

Můj kamarád.

Děkuji vám vše, že ke mně chodíte, jsem hrozně moc ráda.

Píše se mi dobře, protože už vás některé znám a ráda s vámi diskutuji a také zasměji.

Mějte se fanfárově Dáša